The Dark Valley - 1. kapitola 1/5

23. srpna 2011 v 11:13 | Verynkaaa |  The Dark Valley
1. SEZNÁMENÍ



Bylo krásné teplé dubnové odpoledne, které jsem jako obvykle trávila u řeky v malém městečku s názvem Dark Valley. Zrovna jsem se procházela kolem mostu, který vedl přes řeku, když jsem spatřila, jak se k mostu blíží dlouhá kolona aut. V popředí jel tmavě modrý osobní automobil se ženou za volantem a dvěma dětmi na zadních sedadlech. Jako další jelo stříbrné auto, které řídil mladý muž. Za nimi se táhla dlouhá kolona dodávek. Nebylo těžké si domyslet, že se sem pravděpodobně stěhují, jelikož rodina Robertsových z konce ulice se nedávno odstěhovala a na trávníku před jejich domem stála cedule:
" Na prodej "
Viděla jsem, jak přejíždějí přes řeku a poté zabočili do naší ulice. Dál už jsem autům nevěnovala pozornost, otočila jsem se a dál se procházela podél řeky. Trávila jsem tady poměrně dost času, zvlášť, když jsem chtěla být sama, přemýšlet nebo si jen pročistit hlavu.
Zavanul kolem mě lehký jarní vítr a ucítila jsem zajímavou vůni. Byla výrazná, ale ne vtíravá. Přišlo mi to jako směs koření, které jsem nedokázala přesně určit. Nevěděla jsem odkud ta vůně přichází a než jsem se stihla zamyslet, někdo mi položil ruku na rameno.
Lekla jsem se a uskočila kousek stranou. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet. Byl to onen mladý muž, který ještě před několika vteřinami projížděl přes most autem.
Žádná slova nedokáží správně vystihnout, jak byl krásný. Jeho oči byly nádherné, hluboké. Vypadaly, že jsou černé, ale když jsem se lépe podívala, věděla jsem, že jsou temně hnědé. Úzké, rovné a uhlazené obočí mu lemovalo oči. Nos měl úzký, krátký a rovný. Jeho rty byly temně rudé a plné, jakoby nemohly být přirozené. Vlasy měl husté, vlnité a ve stejné barvě, jako jeho oči. KOnečky se mu lehce dotýkaly ramen a v člověku vyvolávaly nutkání zabořit do nich prsty. Očima jsem bloudila po celé jejich délce, až na ramena, která byla velmi mužná, široká a silná, jako celé jeho paže. Každá dívka, by si přála, aby jí tyto paže mohly objímat. Kůži měl hodně světlou, ale ne bílou, spíš popelavě šedou a působila chladně. Nikdy jsem nic takového neviděla. Evidentně netrávil moc času opalováním. Ostatně, to já také ne. Nikdy jsem nepochopila lidi, kteří jsou schopni péct se celé hodiny na slunci a riskovat rakovinu kůže jen proto, by nepůsobili bledě.
Pohledem jsem sklouzla po jeho pažích a pozorovala jsem jeho trup a hrudník. Nechápala jsem, jak někdo tak mladý, může mít tělo dobře udržovaného třicátníka. Bledě modrá košile, která rozhodně nebyla z nějakého výprodeje nebo blešího trhu, těsně obepínala jeho svalnatou horní polovinu těla. Neodolala jsem a musela jsem se podívat i na nohy, abych zjistila, jestli jsou stejně tak dokonalé, jako jeho vrchní polovina. Samozřejmě, že byly. Černé kalhoty vypadaly, jako pravá kůže a na některých mužích by mohly působit odpudivě, ale na něm vypadaly dokonale. Všechno na něm bylo dokonalé. Snad by mohl být model, to bylo poznat i přes oblečení. Teprve, když jsem se mu chtěla podívat do očí, všimla jsem si, jak je vysoký. Měřil bez mála dva metry. Byl přibližně stejně starý jako já a moc mě přitahoval, líbil se mi. Většinou mě nepřitahují stejně staří kluci, ale on nevypadal jako jeden z těch puberťáků. Vypadal jako mladý a velmi elegantní mladý muž. Vedle něj jsem si připadala, jako ošklivé vypelichané kuře. Měla jsem pěkné blond vlnité vlasy k pasu a celkem ucházející postavu, ale nikdy jsem se sama sobě moc nelíbila a nechápala jsem, co na mě mohou kluci vidět. Vlastně kdykoliv mi nějaký kluk řekl, že jsem hezká, byla jsem přesvědčená, že je lhář a nechtěla jsem s ním mít nic společného. To byl asi ten důvod, proč jsem ještě neměla žádný vztah. To mě, ale netrápilo. V devatenácti letech má člověk ještě spoustu času, aby si našel vhodný protějšek.

" Moc mě mrzí, že jsem tě vylekal. ", ozval se náhle.

Bylo to pro mě tak nečekané, že jsem jen stála a zírala na něj, okouzlena jeho líbezným hlasem. Na nic lepšího jsem se nezmohla. Jeho hlas byl stejně krásný, jako byl on sám. Absolutně mi došel dech.
Po chvíli ticha si s lehkým úsměvem odkašlal, natáhl ke mě svou paži a představil se mi.

" Já jsem Aaron Dark. "

Podala jsem mu svou ruku a potřásla jsem si s ním na přivítanou, ale dál jsem jen nepřítomně zírala. Nebyla jsem schopná se pohnout. On na mě neustále upíral svoje temné oči, čímž mi moc nepomáhal. Pak na mě opět promluvil.

" Myslím, že jsem přeslechl tvoje jméno. ", řekl s potěšeným úsměvem.

Byl si moc dobře vědom toho, jak na mě působil a měl z toho radost. Působilo to namyšleně. Samozřejmě, nikdo není úplně dokonalý. Něco muselo zkazit dojem, že je dokonalý. Trochu mě to odradilo od přetrvávajícího zírání na něj a konečně jsem ze sebe dokázala vypravit hlásku.

" Danielle. Danielle Matthewsová. "
" Danielle...to je krásné jméno. ", odpověděl s úsměvem.
" Mě se Aaron taky celkem líbí. ", odpověděla jsem koketně.

Snažila jsem se s ním flirtovat. Proč? Nevím. Pořád na mě působil, jako náfuka, ale on se na mě opět usmál. Měl nádherný úsměv. Odzbrojující úsměv.

" Děkuji. ", odvětil. " Bydlíš někde poblíž? ", zeptal se.
" Ano, v tomhle bílém domě. ", řekla jsem a ukázala směrem k našemu domu, který stál jen pár desítek metrů od řeky.

" Tak to budeme sousedé. ", řekl s neskrývaným nadšením a pokračoval. " Moje matka koupila dům Robertsových. "
" Tušila jsem to. ", přisvědčila jsem se souhlasným přikývnutím.
" Tohle je pěkné město, ale moc lidí tu není, že? ", zeptal se.
" Přes den je tu prázdno, ale k večeru je tu lidí poměrně dost. "

Nechápavě se na mě podíval.

" Všichni jezdí za prací a do škol mimo město. My tady školu nemáme a mimo pár malých obchůdků se tady moc možností na dobře placenou práci nevyskytuje. ", vysvětlila jsem.
" Kam jezdíš do školy? ", zeptal se dychtivě.
" Do Johns Creek. To je asi dvě hodiny cesty. ", odpověděla jsem.
" A na jakou střední chodíš? ", stále se vyptával.
" Na Johns Creek High School. "
" Výborně, tak to se budeme vídat ve škole. ", konstatoval vesele. " Zítra se jdu zapsat. "
" To je fajn. ", odpověděla jsem chladně a snažila se tak zakrýt radost z toho, že ho budu denně vídat.
" Chodíš sem často? ", zeptal se a rozhlížel se po okolí.
" Téměř denně. "
" Proč? "
" Protože sem nikdo nechodí, je tu klid. Jsem tu jen já a můj svět. ", řekla jsem otráveně, protože mě jeho otázky začínaly vadit. " Ještě nějaké dotazy? "
" Omlouvám se, jestli tě moje otázky otravují. Jsi první, s kým jsem se v tomhle městě potkal a chtěl jsem se o něm dozvědět trochu informací. Doufám, že se nezlobíš, že jsem vstoupil do tvého světa. ", oznámil mi provinile.

Člověk by se na něj nemohl zlobit, ani kdyby sebevíc chtěl.

" Jsem ráda, že jsi do něj vstoupil. "

Absolutně jsem nechápala, jak jsem něco takového mohla říct. Jako by to za mě říkal někdo jiný. Mé druhé, odvážnější já.
Čekala jsem na jeho reakci. Přistoupil ke mě blíž, pohladil mě po vlasech, vzal do ruky jeden z pramenů a zhluboka si k němu přivoněl.
Přestala jsem dýchat. Byl u mě tak blízko, že mě jeho vůně bičovala přes obličej. Nebylo to vůbec nepříjemné, právě naopak. Chtěla jsem u něj stát takhle blízko napořád. Chybělo jen, aby mě objal, přitiskl k sobě a políbil...po ničem jiném jsem v tu chvíli netoužila víc.

" Co to se mnou je? Znám ho pár minut a už bych se s ním chtěla líbat? Asi už jsem se vážně zbláznila. ", pomyslela jsem si a snažila si z hlavy vyhnat další podobné nesmysly.

Nechal moje vlasy proplout mezi prsty a pramen skončil na svém původním místě. Díval se mi do očí a usmíval se na mě.

" Krásně voníš. ", konstatoval.

Podívala jsem se do jeho hlubokých očí.

" Mohu sem za tebou ještě někdy přijít? ", zeptal se. " Chtěl bych ti na oplátku říct něco o sobě, když jsem tě tak zpovídal. "

Souhlasně jsem přikývla.

" Moc se omlouvám, ale musím už jít. Vybalit si věci a tak. "
" Jistě. "
" Takže, ahoj Danielle. Můj osude. "

Otočil se a odcházel. V šoku jsem se za ním dívala, jak odcházel a ničemu jsem nerozuměla. V hlavě mi pořád dokola zněla jeho poslední věta. Zali jsme se sotva půl hodiny a už jsem jeho osud? Rozhodně si sebou byl dost jistý a vůbec ho to netrápilo. Nechápala jsem to. Nechápala jsem jeho. Doufala jsem, že se časem dozvím víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Komentáře

1 Indra Indra | 18. října 2011 v 20:11 | Reagovat

Ahoj,je to knizka nebo popis libanek s tvym vysnenym milencem?

2 Verynkaaa Verynkaaa | E-mail | Web | 18. října 2011 v 22:12 | Reagovat

[1]: Rozhodně kniha, protože o líbánkách s mým vysněným milencem mám opravdu jiné představy (kdo se dostal dál, než na první článek, chápe)...

3 Kalista Kalista | 1. září 2012 v 16:10 | Reagovat

Osobně mi to přijde dost podobné se Stmíváním... až moc. Pokud by jsi to chtěla vydat, tak nevím. Jinak slohově je to hezké a zaujme to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama