The Dark Valley - 1. kapitola 3/5

24. srpna 2011 v 18:45 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Byla jsem naštvaná. Zlobilo mě to, že si je tak moc jistý mou náklonností k němu a také to, že měl nejspíš pravdu. Asi by mi skutečně scházel. Zní to zvláštně, ale bylo to tak. Ale to, co jsem nechápala, bylo, kde bere tu jistotu. Odkud ví, co cítím. Z pohledu do očí se přeci nedá vyčíst to, co si myslím nebo dokonce to, co si ještě ani sama neuvědomuji. Nebo ano? Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet a co mu mám odpovědět. Z mého zamyšlení mě vytrhl až zvuk kávovaru, který hlásil, že je káva hotová. Položila jsem konvičku stranou, abych mohla připravit podnos a hrnečky. Aaron, ale využil mojí předchozí nepozornosti a obstaral to sám. Nevěřícně a rozzlobeně jsem se na něho podívala a pak jsem začala nalévat uvařenou kávu do připravených hrnečků. Pak jsem se ho rozzlobeně zeptala.




" Jak to děláš?! "
Nechápavě se na mě podíval.

" Nedělej, že nevíš, o čem mluvím! ", řekla jsem téměř vztekle.
" Ale já vážně nevím, o čem to mluvíš. ", řekl celkem přesvědčivě.
" Ty moc dobře víš, o čem mluvím! ", udeřila jsem na něho.

Než jsem stihla pokračovat, vešla do kuchyně mamka a přerušila náš rozhovor.

" Děti, jak to vypadá s tou kávou? "
" Už to nesu, mami.", odpověděla jsem a chtěla jsem odnést podnos do obýváku.
" Ukaž, dej mi to a přines pro nás ještě tu bábovku, co jsi včera pekla. ", vzala mi podnos z rukou a tím i záminku, jak opustit kuchyň.

Usmála se a odešla zpět ke společnosti.

" Skvěle! Vážně děkuji, mami! ", pomyslela jsem si.

Otočila jsem se zpět, ale na Aarona jsem se nepodívala.

" Nevěděl jsem, že tak ráda a skvěle pečeš. ", řekl, když jsem servírovala jednotlivé porce bábovky na talířky.
" Děláš to zase! ", vykřikla jsem s vyčítavým tónem v hlase.
" A co dělám? ", zeptal se a stále se lehce usmíval, což mě vytáčelo ještě víc.
" To nevím, ale rozčiluje mě to! Jak můžeš vědět, že ráda peču? A jak můžeš vědět, že je skvělá, když jsi ji neochutnal? "
Viděla jsem na něm, jak ztuhl. Chvíli přemýšlel a pak mi odpověděl.
" No to, že pečeš ráda, jsem si domyslel, protože jinak bys nepekla. Není moc lidí, kteří by dobrovolně dělali něco, co je nebaví. A kdyby nebyla skvělá, těžko by jí tvoje mamka nabízela hostům.", vysvětlil svou teorii a na tvář se mu vrátil ten vítězný úsměv.

Znělo to logicky, ale moc jsem tomu nevěřila.

" Já ti nevěřím.", řekla jsem mu do očí.
" Dobře, zkusím ti podat lepší vysvětlení na naší schůzce. To budeme mít větší klid a víc času na tenhle rozhovor. "

Sakra! Všimnul si mojí špatné volby slov a teď si myslí, že máme rande. Vážně skvělé!
Naštvaně jsem přikývla.

" Neboj, nebude to rande, pokud nebudeš chtít.", řekl a pohladil mě po vlasech.
Udělal to zase. Tato jeho vlastnost mě rozčilovala. Jak mohl vědět, že se bojím, že to bude brát jako rande? Vážně se těším, až se ho budu moct na tohle všechno zeptat.

" Kdy? ", zeptala jsem se náhle.

Zaskočila jsem ho a ten pocit se mi líbil. Na tváři se mi objevil lehký úšklebek.

" Cože? ", zeptal se.
" Kdy chceš uskutečnit to naše setkání? ", zeptala jsem se a dávala jsem si dobrý pozor, abych tentokrát nepoužila nevhodná slova.
" Nechám to na tobě. ", řekl s úsměvem.
" Tak třeba ve čtvrtek? ", navrhla jsem a schválně vybrala pozdější datum, abych ho ujistila, že to bez něho bez problémů vydržím tři dny.

" Proč až ve čtvrtek? ", zeptal se.
" Dřív nemám čas. ", zalhala jsem.

Usmál se a pak přikývl.

" V kolik hodin? ", zeptal se.
" V deset? ", navrhla jsem.
" Dobře a kde? "
" U řeky. "

Souhlasně přikývnul a odcházel s podnosem do obýváku.

" A buď prosím přesný, nemám ráda nedochvilnost. ", řekla jsem rýpavě, když odcházel ke zbytku společnosti.
" Já vím. ", řekl se smíchem a než jsem stihla jakkoli zareagovat, byl už téměř v obýváku i s naservírovanou bábovkou. To byla další vlastnost, která mi na něm vadila. Dokázal stejně rychle a tiše zmizet, jako se předtím objevil.

Měla jsem v hlavě zmatek. Přála jsem si, aby už byl čtvrtek večer, konkrétně po desáté hodině, abych si s ním mohla o všem pořádně promluvit a zeptat se ho na těch pár věcí, které mi doposud nebyly ani trochu jasné. Poklidila jsem trochu kuchyň a neochotně jsem se odebrala zpět za našimi hosty do obýváku.
Už když jsem se blížila, slyšela jsem, že se společnost dokonale baví. Když jsem vcházela do dveří, zrovna Malissa nabízela mým rodičům tykání.

" Poslyšte, když si tak skvěle rozumíme, nebylo by lepší, kdybychom si tykali? "
" To je výborný nápad! ", odvětila mamka nadšeně.
" Výborně, říkejte mi tedy oba Liss. ", navrhla Malissa.
" Výborně, tak tedy vítej v Dark Valley, Liss. ", zareagovala mamka.
" Vidím, že jste se dobře seznámili.", konstatovala jsem, když jsem přicházela.
Malissa vstala a přišla ke mně.
" Prosím, říkej mi taky Liss. ", požádala mě.
" Jistě, ráda…Liss. "


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama