The Dark Valley - 2. kapitola 1/8

26. srpna 2011 v 9:19 | Verynkaaa |  The Dark Valley
2. Odhalení



Tři dny uběhly jako nic, asi hlavně díky tomu, že jsem téměř všechen čas strávila ve škole, v práci a pak s Maggií v Johns Creek. Maggie byla skvělá společnice a moje nejlepší přítelkyně. O tom, že si zítra pojedu vybrat auto, jsem jí nic neřekla, chtěla jsem ji překvapit. Byl čtvrtek večer a já jsem si prohlížela různé letáky s nabídkami automobilů. Táta se totiž velmi činil a stačil jich za tři dny nastřádat snad milion. Zdálo se, že měl z koupě mého prvního auta větší radost, než já sama. V letácích byly různé typy i značky automobilů, klasickými osobními počínaje a luxusními sportovními konče. Doslova mě jimi zavalil a já jsem se dala do jejich studování, abych skončila ještě před rozedněním. Po asi dvouhodinovém prohlížení jsem měla pár favoritů, kteří se mi docela zamlouvali, ale jedno naprosto předčilo veškerá moje očekávání a já se do něj snad zamilovala. Bylo naprosto úžasné. Byl to vysoký černý automobil se stříbrnými prvky značky Hummer. Na první pohled to sice bylo auto vhodné spíše pro muže, protože bylo dost mohutné, ale mně se taková auta vždy líbila. Začala jsem tedy hledat cenu. Bylo mi jasné, že cena bude vysoká, ale to co jsem objevila, mi zcela vyrazilo dech. Rodiče mi dlouho šetřili, ale bylo mi jasné, že k této částce se ani zdaleka nemohli přiblížit. Byla jsem zklamaná. No nic, třeba se mi bude zítra líbit jiné auto za přijatelnější cenu. Jistě se mi bude lépe vybírat mezi auty, která uvidím v reálných rozměrech. Složila jsem letáky na úhlednou hromádku a položila ji na svůj pracovní stůl kousek od počítače. Jen letmo jsem očima přelétla po pokoji a oči se mi zastavily na malé stříbrné krabičce, která visela na protější zdi. Byly to hodiny, které jsem loni nalezla spolu s dalšími věcmi pod vánočním stromkem. Podívala jsem se, kam ukazují ručičky a rychle jsem vyskočila z postele.

" Proboha! Celé dny na to čekám a teď zapomenu! Bože! Pospěš si ty sklerotiku! ", hubovala jsem se.

Zjistila jsem, že už je deset minut po desáté hodině. Měla jsem schůzku s Aaronem smluvenou na desátou. Natáhla jsem si punčochy a rychle jsem sáhla do skříně a vytáhla jsem sukni. Byla tmavě fialová s černým páskem. Oblékla jsem si ji a pak jsem znovu sáhla do skříně, vzala jsem bílou těsnou košili a také jsem si ji oblékla. Nakonec jsem otevřela šperkovnici a vybrala jsem si ten správný náhrdelník a náušnice. Náhrdelník měl velký kulatý přívěsek, ve kterém byl symbol zla, tedy pentagram. Pentagram mě vždy jistým způsobem fascinoval. Nevím proč, ale byl to můj nejmilejší symbol. Zvláštní, že? Zapnula jsem si ho za krkem a u košile jsem rozepnula tři knoflíčky, abych odhalila svůj dlouhý štíhlý krk a abych odvedla jeho pozornost od mého zpoždění.
Vykoukla jsem z okna svého pokoje, abych viděla k řece. Aaron už tam čekal.

" No hlavně, že jsem mu rýpavě nezapomněla připomenout, aby přišel včas, protože nemám ráda nedochvilnost a sama teď přijdu téměř o půl hodiny pozdě. "

Tak strašně jsem byla zaneprázdněná výběrem svého auta, že jsem úplně zapomněla na čas. Nechápala jsem, jak jsem mohla zapomenout, celé tři dny jsem měla v hlavě jen jeho a v zapomnění mi bránilo i to, že jsem se s ním podezřele často potkávala ve škole. Vždycky se někde náhle objevil. Vsadila bych se, že to dělal schválně.

" Ten si jistě neodpustí nějakou rýpavou poznámku. ", řekla jsem si a rychle jsem vběhla do koupelny.

Tam jsem si rozčesala svoje dlouhé, lehce vlnité blond vlasy, ale neměla jsem čas je nějak zdlouhavě upravovat, tak jsem je nechala volně rozpuštěné. Vyčistila jsem si zuby a použila jsem i ústní vodu.

" Jen pro jistotu. ", řekla jsem si.

Poté jsem sáhla po svém nejlepším parfému. Byl v krvavě červené lahvičce a byl na něm nápis Red Obsession. Přesně to jsem potřebovala. Nanesla jsem ho strategicky na několik míst na těle. Trochu za ušní lalůčky, na krk, na zápěstí a také trochu do výstřihu. Na oční víčka jsem nanesla trochu fialových stínů a černou řasenku na řasy.

" Tak ještě trochu tvářenky, lesk na rty a můžeš vyrazit. ", povzbuzovala jsem se.

Rychle jsem dokončila tuto kosmetickou úpravu a běžela jsem zpět do svého pokoje, tam jsem popadla kabelku a potichu jsem se plížila dolů po schodech.

" Jen doufám, že mě nikdo neuvidí. ", říkala jsem si.

Skutečně těžko by se mi vysvětlovalo kam, proč a s kým jdu tak pozdě ven. Podařilo se mi nepozorovaně vklouznout až do chodby, kde jsem velmi potichu sundala svoje klíče z háčku, otevřela dveře a … strašně jsem se lekla. V opravdu hlasitém ječení mi zabránilo jen to, že bleskově zareagoval, vytáhl mě ze dveří a přes ústa mi přitiskl svou ruku. Pak za mnou ještě zavřel dveře. Absolutně jsem ho nečekala u nás za dveřmi. Nechtěla jsem si ani představit, co by se stalo, kdyby nebyl tak rychlý a neumlčel mě. Jistě bych ječela tak hlasitě, že bych k sobě přilákala nejen svoje rodiče, ale i minimálně polovinu obyvatel naší ulice. To by byla obrovská ostuda a následoval by výslech rodičů. Po pár sekundách jsem se uklidnila a on se odvážil sundat ruku z mých úst.

" Strašně jsi mě vyděsil! ", řekla jsem mu nazlobeně a vydala jsem se k řece.

Šel těsně za mnou a mlčel. Mlčel celou cestu. Když jsme došli na místo, otočila jsem se na něj a měla jsem v tváři vztek, ale ne na něho, měla jsem vztek na sebe. Při představě co by se stalo, kdybych skutečně začala ječet, mi běhal mráz po zádech. Můj výraz se po chvíli změnil na omluvný a omluvila jsem se mu.

" Promiň. "

Překvapeně se na mě podíval.

" Ty se mi omlouváš? ", zeptal se.
" Ano, neměla jsem na tebe křičet. "
" Neměl bych se spíš omlouvat já? "
" A za co? ", zeptala jsem se překvapeně.
" No za to, že jsem tě tak vyděsil. "
" Za to si můžu sama. "
" Cože? "
" Kdybych nešla pozdě, nestál by si u nás za dveřmi, ale tady u řeky. Za to se ti chci taky omluvit. "
" Nech už toho omlouvání, ano? Já se na tebe nezlobím a ty se na sebe taky nemáš důvod zlobit. ", řekl mile, přistoupil ke mně blíž, políbil mě na čelo a pozdravil mě.

" Ahoj. Jsem rád, že jsi přišla. "
" Ahoj. ", odpověděla jsem sklesle.
" Ale no tak. Už na to nemysli. Nechtěla ses mě dneska v noci zeptat na pár věcí? "
" Ano, máš pravdu, na to jsem úplně zapomněla. "
" No tak vidíš. Ptej se na cokoliv. "
" A ty se mě nechceš na nic zeptat? "
" Ani ne, měl bych? ", zeptal se překvapeně.
" Nezajímá tě, co mě zdrželo? "
" Já vím, co tě zdrželo. "
" Ty to víš? Jak? "
" Já mám … dar. "
" Dar? ", zeptala jsem se.

Nevěděla jsem co tím myslí.

" Ano. ", odpověděl prostě.
" Jaký dar? "
" Jsi moc zvědavá. ", usmál se, rukou mi odhrnul vlasy z ramene a odhalil tak můj krk.

Pak mě na něj políbil. Úplně jsem ztuhla. Byl zase tak blízko, že jsem byla jako omámená. Kdyby tohle udělal kdokoliv jiný, nejspíš bych ho od sebe odtáhla a dala mu takovou facku, že by měl otisk mojí ruky ještě za týden. Ale tohle bylo jiné. Nemohla jsem se ani pohnout, měla jsem celé tělo úplně paralyzované. Navíc se mi to líbilo. Vůbec mi to nebylo nepříjemné. To mě na tom děsilo ještě víc. Opět mě omámila jeho vůně a já neodolala. Musela jsem se dotknout jeho vlasů. Laskala jsem jeho jemné vlasy a užívala jsem si ten pocit. Byla jsem jako smyslů zbavená. Odtáhl se, ale má ruka byla pořád v jeho vlasech a hrála si s jeho kudrnami. Poté jsem se mu podívala do očí a zjistila jsem, že mě celou dobu pozorně sleduje. Na tváři měl potěšený úsměv, ale tentokrát v něm neměl ten vítězný úšklebek. Uvědomila jsem si, co dělám a rychle jsem stáhla ruku.

" Promiň. ", špitla jsem a cítila, jak mi zrudly tváře.

" Nemáš se za co omlouvat, mě to nebylo nepříjemné. ", řekl s vážným výrazem ve tváři, hleděl mi do očí a hladil mě po tváři. " Už jsem ti řekl, jak jsi dnes krásná? A ta vůně. ", zhluboka se nadechl, aby znovu ucítil můj parfém. " To vše jen kvůli mně? "

Naprosto mě uhranul. Kdybych teď byla nahá a mohla se vidět, jistě bych byla rudá až na … dolní části zad. Ale věděla jsem, že se především snaží změnit téma naší konverzace. Trochu jsem se probrala a začala znovu myslet. Jak tohle dělá?

" Děkuju za lichotky, ale pořád chci vědět co je ten tvůj dar. "

Povzdechnul si a pak se tiše zasmál.

" Jsi hodně tvrdohlavá, že ano? "
" Ano, to jsem. Vždy dostanu to, co chci. ", řekla jsem sebevědomě.
" No to já taky. ", řekl a podíval se na mě tak vážně, že mi přeběhla po těle husí kůže.

Myslí tím něco konkrétního? Myslí tím mě? Jedna část mě, by za to byla ráda, ale druhou to jistým způsobem děsilo. Když jsem dlouho neodpovídala, pokračoval. Už se nechtěl vyhýbat odpovědi.

" Dobře, povím ti to. Já umím číst myšlenky a pocity lidí. "
" Co … cože? ", zeptala jsem se překvapeně.
" Asi ještě nejsem při smyslech. ", pomyslela jsem si. Vážně řekl, že umí číst myšlenky a pocity?
" Slyšela jsi dobře. "
" Děláš si ze mě legraci? "
" Myslím to úplně vážně. ", odpověděl a tvářil se při tom skutečně velmi vážně.

To mě přimělo mu věřit. Měl ve výrazu něco, co mě přesvědčilo, že říkal pravdu.

" Ale jak je tohle možné? ", zeptala jsem se nechápavě.
" No já totiž nejsem úplně normální člověk. ", odpověděl opět vážně.

Trochu mě tím děsil. Co sakra myslel tím, že není normální člověk?!

" Co tím myslíš, že nejsi úplně normální člověk? Vůbec ti nerozumím! ", řekla jsem téměř hystericky.
" Já vlastně nejsem … člověk. "
" Tak, a je to jasný. Jsem blázen. Nebo mám něco s ušima. Asi bych měla jít k doktorovi. ", pomyslela jsem si.

Vážně jsem nemohla uvěřit tomu, co mi říkal. Jak bych taky mohla. Tvrdil mi, že není člověk. Ale stála jsem u něj, dívala jsem se na něj. Co by asi mohl být jiného než člověk?

" Nejsi blázen a jsem si stoprocentně jistý, že uši máš také v naprostém pořádku. ", řekl náhle.
" Jak … ", zarazila jsem se v půli věty.

Tohle nemohl vědět jinak, než že mi četl myšlenky. Nahlas jsem to neřekla, tím jsem si byla jistá. Opět jsem byla úplně zmatená. Říkal mi, že umí číst myšlenky a pocity lidí, tomu se dá těžko uvěřit, ale přesto mu věřím. Teď mi začal ještě tvrdit, že není člověk a tomu se zkrátka nedá věřit. Co by byl jiného než člověk? Mluví, chodí a má city, stejně jako já. Nechápala jsem, co se mi to snaží říct. Podívala jsem se na něj s nic nechápajícím výrazem. Ještě jednou jsem si ho celého prohlédla a pak jsem se dotkla jeho ruky. Nebránil mi v tom. Byl člověk. To nemohl popřít. Kosti, maso a kůže. Vše tak, jak by mělo být. Měl sice zvláštní barvu kůže, byla chladná a tvrdá na dotek, ale byla lidská. Porovnávala jsem svou ruku s jeho a nepřišla jsem na nic, co by bylo tak odlišné, aby nebylo lidské.

" Věřím ti, že umíš číst v mysli a pocitech, ale nevěřím, že nejsi člověk. ", řekla jsem po chvíli. " Co jiného bys byl, když ne člověk? Vypadáš jako člověk. "
" Já ti řeknu, o co jde, ale musíš mi nejdřív slíbit, že mě vyslechneš až do konce a budeš mi věřit. ", řekl vážným hlasem.

Trochu jsem zaváhala, ale zvědavost mě donutila souhlasit.

" Tak dobře, ale trochu mě děsíš. "
" Měla bys mít strach. Jsem k tomu dost dobrý důvod. ", řekl a pořád měl ten vážný výraz. " Možná bych ti to neměl říct, když se bojíš už teď. "
" Chci to vědět. Slibuju, že tě vyslechnu až dokonce a budu ti věřit. "

Povzdechl si, ale věděl, že říkám pravdu.

" Ještě než ti všechno řeknu, něco ti ukážu, jak jsem ti slíbil. Asi tě to bude děsit, ale musíš mi věřit, že bych ti nikdy neublížil, ano? "
" Tím mi moc nepomáháš, Aarone. "
" Promiň, ale musím si být jistý, že ze mě pak nebudeš mít strach. Můžeš mi to slíbit? "
" Já … se budu snažit. "
" Můžeš mi to slíbit? ", zeptal se znovu a naléhavěji.
" To ti nemůžu slíbit, dokud nebudu vědět, o co jde, Aarone. "

Přistoupil ke mně blíž, sklonil se těsně k mému obličeji a vzal mě za bradu, abych se mu dívala do očí a nemohla uhnout pohledem.

" Věříš mi? ", zeptal se s něhou v očích.

Věřila jsem mu, ale jeho slova mě dost zneklidnila. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a chtěla jsem slyšet vše, co mi chtěl Aaron říct a vidět vše, co mi chtěl ukázat.

" Ano, věřím ti. ", odpověděla jsem a snažila jsem se odsunout svůj strach.
" Dobře. ", řekl po chvíli, kousek odstoupil, natočil se tak, aby na jeho obličej dopadalo světlo měsíce a doširoka otevřel ústa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama