The Dark Valley - 2. kapitola 3/8

27. srpna 2011 v 9:24 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Zamyslel se a pak začal odříkávat ta slova.



" Predátor, jenž života zbavuje,
jež krví svých obětí živ,
nalezne osud svůj tam, kde koluje,
krev vně vonných žil.

Každý predátor,
souzen má vůni,
jejímž zdrojem jest tvor,
jež stejného druhu není.

Nalezneš-li osud svůj,
i spásou nazvat můžeš jej,
promění se život tvůj,
lepší více nehledej.

Musí vyřknout tato slova,
aby osud byl tě roven,
učiní-li tak rád znova a znova,
je tě osud hoden.

Neučiní-li tak nebo zdráhá-li se,
život tvůj jest ohrožen!
Nemůžeš již čekat více,
život jeho musí býti ukončen! "

" Už to chápeš? Ty jsi můj osud. Tvoje vůně mě přilákala až sem. "

Nevěřícně jsem si v hlavě přemítala to, co mi teď Aaron řekl. Nejen, že se potvrdilo, že je upír, ale navíc jsem se dozvěděla, že je mi souzeno být s ním a stát se také upírkou, protože pokud jen zaváhám, je mi souzeno zemřít. Alespoň tak, jsem to pochopila.

" Vidím, že jsi vše pochopila a chápu, že jsi zmatená. Nechci po tobě, aby ses rozhodla hned, nejdřív se musíme poznat. Promysli si to v klidu. "
" Takže si mám vybrat mezi smrtí a životem upíra? ", zeptala jsem se zděšeně.
" Ano, je to skutečně tak. Mrzí mě to. ", řekl upřímně.
" A co to bylo za knihu? Vždyť si nemusíš brát k srdci text z kdejaké knihy. Může to být jen výplod něčí fantazie. To tě nikdy nenapadlo? ", zeptala jsem se s nadějí v hlase.
" Samozřejmě, že mě to napadlo, ale jak už jsem říkal, mluvil jsem o tom se zkušeným upírem a ten mi vše potvrdil. A hledal jsem i další upíry. Všichni se shodli, že je to skutečně pravda. Proto tě prosím, přemýšlej o tom a dobře si to rozmysli, ano? Nerad bych tě… "
" … zabil? ", přerušila jsem ho. " A proč mě musíš zabít, když se nebudu chtít stát upírkou? ", zeptala jsem se nechápavě.
" Abys nevyzradila naše tajemství. Abys neprozradila nás. "
" Ale Liss … "
" Liss není můj osud. ", přerušil mě.
" Ale ví o vás. Ví o upírech. "
" Jenomže ona nás nikdy neprozradí. ", odpověděl a byl si stoprocentně jistý.
" A kde bereš tu jistotu? "
" Lilly a Logan by ztratili matku a to ona nikdy nepřipustí. Nedovolila by, aby zůstali úplně sami. "
" Chápu. ", odpověděla jsem. To mě vůbec nenapadlo.
" Jsi velmi chytrá a věřím, že se rozhodneš správně, ať už tvoje odpověď bude jakákoliv. ", řekl přesvědčivě a zároveň nešťastně. " Už je pozdě, měl bych jít. ", řekl a vstal z lavičky.

Už chtěl odejít, ale já ho zastavila.

" Počkej ještě. ", řekla jsem, vstala z lavičky a chytila jsem ho za ruku, aby se na mě otočil, i když mi bylo jasné, že já ho svou silou zastavit nemohu. Otočil se.

" Copak? ", zeptal se mile.
" Já to hned poznala, že Liss není tvoje matka. "
" Jo, já vím. ", usmál se.
" Můžu se tě ještě na něco zeptat? "
" To ti to ještě nestačilo? ", zeptal se s lehkým úsměvem.
" Jen jednu otázku. Prosím. "
" Myšlenky nedokážu číst každému, jen jiným upírům a svému osudu. "
" Děkuji ti za všechny dnešní odpovědi. Viděla jsem, že pro tebe nebylo lehké se k tomu vracet. "
" Dříve nebo později bych ti to stejně musel povědět. ", řekl klidně.
" Moc si toho cením. "
" Já vím. "

Využila jsem toho, že byl u mě tak blízko, chytila jsem ho kolem pasu a přitiskla mu svou hlavu na hruď. Chvíli nereagoval, usoudila jsem, že jsem ho zaskočila, ale pak mě také objal.
Stáli jsme tam v objetí snad celou věčnost. Vůbec jsem ho nechtěla pustit. I přes všechno, co mi o sobě dnes pověděl, jsem k němu pořád cítila jistou přitažlivost. Vlastně jsem se o něm dnes dozvěděla všechno. Jiná holka na mém místě by nejspíš omdlela nebo rychle utekla, kdyby se dozvěděla, že její nový soused je upír, ale mě to k němu připoutalo ještě víc. Asi na tom, že jsem jeho osud a on zase můj, něco bude.

" Tak ahoj zítra. ", řekla jsem mu a pořád jsem ho objímala. Nechtěla jsem ho pustit z objetí.
" Asi se uvidíme až večer, že? ", zeptal se mě.
" Cože? Proč až večer? ", zeptala jsem se udiveně.
" Jedeš si přeci vybrat auto, nebo ne? "
" Auto, no jistě. Úplně jsem na to zapomněla. "
" Přeji příjemné vybírání. ", řekl a políbil mě na čelo.
" Děkuju. ", odpověděla jsem.

Měli jsme teď tváře tak blízko u sebe, že bych ho mohla políbit, ale pro dnešek jsem se spokojila jen s polibkem na čelo. Ne, že by se mi hnusil nebo tak, ale měla jsem jen takový dojem, že je na polibek ještě brzy a že by si ho mohl vyložit jinak, než bych chtěla.

" Budeš o dnešku přemýšlet? "
" Ano. ", slíbila jsem.
" Nashledanou Danielle. "
" Na brzkou shledanou, Aarone. ", řekla jsem a druhé slovo jsem zdůraznila.
" Abych mohl odejít, musíš mě pustit. ", řekl s úsměvem.
" Jo, jistě. Promiň. ", řekla jsem a opět jsem cítila, jak se červenám.

Když odcházel, poslal mi vzdušný polibek a pak zmizel.
Domů se mi nechtělo, i když už bylo opravdu dost pozdě. Potřebovala jsem si ještě jednou zopakovat to, co mi dnes Aaron řekl, popřemýšlet o tom a nejlépe na čerstvém vzduchu. Rozhodla jsem se tedy, že se ještě chvíli budu procházet u řeky.
Po chvíli se výrazně ochladilo a začal padat ledový déšť, tak jsem utekla domů.
I přes všechnu svou snahu dostat se potichu a nepozorovaně do svého pokoje, jsem na schodech zakopla a shodila z poličky u schodů dvě knihy, které tu někdo zapomněl. Naštěstí jsem nikoho nevzbudila. Rychle jsem se proplížila do svého pokoje a zamířila jsem hned do koupelny. Tam jsem se osprchovala a umyla si vlasy. Vlhké vlasy jsem si svázala ručníkem do jakéhosi turbanu a oblékla jsem si noční košili. Přešla jsem k zrcadlu a dala jsem se do odličování. Pak jsem šla zpět do svého pokoje a pocítila jsem žízeň, proto jsem ještě seběhla dolů do kuchyně. Nalila jsem si sklenku vody a celou jsem ji vypila. Pro případ, že bych v noci ještě dostala žízeň, jsem si nalila další sklenku a nesla jsem si jí s sebou do pokoje. Po cestě jsem potkala mamku.

" Zlato, ty ještě nespíš? Už je tak pozdě. "
" Jen jsem si šla do kuchyně pro trochu vody. Vzbudila mě žízeň. "
" A tak. Hlavně si jdi brzy zase lehnout, zítra jedeme vybrat auto, tak ať jsi svěží. "
" Jistě mami, už jdu. Dobrou noc. "
" Dobrou, zlato. "

Konečně jsem se zanořila do polštářů a přikryla jsem se peřinou. Myslela jsem si, že nebudu moci usnout, ale jen jsem si lehla, už jsem spala.

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzy, vzhledem k tomu, že jsem si šla lehnout až po jedné hodině v noci. I když už jsem byla vzhůru, ležela jsem v posteli. Musela jsem přemýšlet. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli se to včera skutečně stalo, nebo jestli to byl jen sen. Přemýšlela jsem o tom dlouho a hledala jsem nějaký důkaz, že to byla skutečnost. Vzpomněla jsem si na to, jak můj prst hledal upíří zuby u Aarona v ústech. Podívala jsem se tedy na svůj levý ukazovák, na kterém byla patrná malá ranka, na které se přes noc vytvořil strup. To mě přesvědčilo, že včerejší noc nebyla jen snem i přes to, že se dá těžko uvěřit tomu všemu, co jsem se včera dozvěděla a co jsem viděla. O to víc mi bylo úzko. Zmocňoval se mě velmi nepříjemný pocit. Aby ne. Musím se nechat přeměnit na upírku a žít navěky s člověkem, kterého znám jeden den. Pokud by se mi do toho nechtělo, mám i druhou možnost. Smrt.

" Musím už na to přestat myslet. ", řekla jsem si. " Co kdybych dnes zajela ve svém novém autě k Maggii? ", napadlo mě.

Připadalo mi to jako dobrý nápad, probereme spolu dívčí věci a vyčistím si hlavu. Pak jsem konečně vylezla z postele a šla jsem do koupelny. Rozčesala jsem si vlasy a stáhla je do jednoduchého ohonu. Pak jsem se nalíčila a šla jsem se do pokoje obléknout. Za tu dobu strávenou v koupelně jsem dostala docela hlad, tak jsem sešla dolů ze schodů a zamířila jsem do kuchyně. Připravila jsem si snídani a pustila jsem se do jídla. Po chvíli přišel do kuchyně i táta.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama