The Dark Valley - 2. kapitola 4/8

28. srpna 2011 v 9:00 | Verynkaaa |  The Dark Valley
" Ahoj zlato. "
" Ahoj tati. "
" Jsi připravená na výběr auta? ", zeptal se a nalil si sklenici vody.
" Myslím, že ano. Moc se těším. Ani jsem nemohla dospat. ", řekla jsem pravdivě.



Skutečně jsem nemohla dospat, jen ne kvůli autu.

" Prohlédla sis ty nabídky, co jsem ti dal do pokoje? "
" Ano, dívala jsem se do nich asi dvě hodiny. "
" Líbilo se ti tam nějaké? "
" No … jo. ", řekla jsem sklesle.
" Jaké? "
" Černý Hummer. "
" Páni! Máš poměrně zvláštní vkus na holku. "
" Čekal si snad, že si vyberu růžový Smart? ", zeptala jsem se s úsměvem.

Vyprsknul trochu vody, jak se smál.

" Ne, to vážně ne. ", odpověděl a smál se z plna hrdla.
" Vždycky se mi líbila velká auta, to víš. "

Souhlasně přikyvoval.

" Ale koupím si jiné. "
" Proč? Když se ti líbí, proč by sis kupovala jiné? ", zeptal se nechápavě.
" No já nevím, třeba proto, že se mi nechce jít nejdřív vykrást banku? ", řekla jsem rýpavě.

Táta se opět začal smát, odešel do chodby, ze stolku vzal nějaký složený papír, pak se vrátil ke mně a papír mi podal.

" Co to je? ", zeptala jsem se.
" Otevři to. ", řekl mi.

Po otevření jsem zjistila, že je to bankovní výpis.

" Proč mi to ukazuješ? ", zeptala jsem se nechápavě.
" Podívej se na zůstatek. "

Oči mi sklouzly na dolní část listu papíru a vykulila jsem oči. Pak jsem se podívala na tátu.

" Ty už si tu banku vykradl? Kde jsi vzal tolik peněz, proboha? ", zeptala jsem se s úžasem v hlase.
" Poslední dobou se mi dost dařilo v práci a dostal jsem přidáno, tak jsem mohl šetřit o něco víc. "
" Tolik peněz jsem si nikdy ani nepředstavovala. "
" Kdy vyrazíme? ", zeptal se mě.
" Já nevím, je už mamka vzhůru? ", zeptala jsem se a pořád jsem zírala na list papíru.

Jen co jsem to dopověděla, objevila se mamka na schodech.

" Já jsem připravená. ", volala na nás ze schodů.
" Ahoj mami. "
" Ahoj zlato. Co se mě týče, můžeme klidně vyrazit. "
" Nebudeš snídat? ", zeptal se jí táta.
" Ne, raději ne. Nějak mě bolí žaludek. "
" A nechceš raději zůstat doma? ", zeptala jsem se jí.
" Přece si nenechám ujít vybírání tvého prvního auta. Je mi dobře, neboj. "
" Tak dobře. Můžeme vyrazit. ", řekl táta a zvedl se ze židle.
" Jen si vezmu kabelku a hned přijdu. ", řekla jsem a běžela jsem nahoru po schodech do mého pokoje.
" Počkáme na tebe v autě. ", volal za mnou táta.

Vběhla jsem do pokoje, vzala jsem si rychle kabelku a hned jsem zase běžela dolů. Zamkla jsem dveře od domu a běžela k naší Toyotě. Nasedla jsem a vyrazili jsme na cestu.
Cesta do Johns Creek trvá z Dark Valley asi dvě hodiny. Celá cesta probíhala bez problémů, povídali jsme si a já dostala asi po hodině a půl jízdy opět hlad. Vzpomněla jsem si na svůj výlet do obchodu a na marcipánovou tyčinku, kterou jsem si koupila a hodila jí do kabelky. Popadla jsem tedy kabelku a začala jsem ji hledat. Na nalezení věcí v mé kabelce bych potřebovala soukromého detektiva. Moje kabelka je totiž jakási "černá díra", jak jsem jí začala říkat. Cokoli si do ní odložím, je navždy ztraceno. Hledání mi trvalo asi patnáct minut. Marcipánovou tyčinku jsem nenašla. Zdá se, že ten název má něco do sebe. Když jsme se už blížili k Johns Creek, navrhla mamka, abychom zašli někam na jídlo, než se vydáme vybírat moje auto. To byl dobrý nápad, který jsem přivítala s radostí, a který se v mámině hlavě zrodil nejspíš proto, že nesnídala nebo slyšela hlasitě protestovat můj žaludek. Táta zajel k jedné malé restauraci, kde jsme si našli jeden malý útulný stůl. Přišla k nám číšnice a podala nám jídelní lístek. Už od pohledu byla velmi milá.
Po chvilce vybírání jsem si objednala lívance s javorovým sirupem a kakao. Táta zvolil smažená vejce a černou kávu a mamka si objednala kousek ovocného koláče a mátový čaj. Na jídlo jsme nečekali dlouho. Lívance byly výborné a podle rychlosti, kterou táta snědl svou obří porci, jsem usoudila, že vejce mu také chutnaly. Jen mamka ze své porce moc neujedla. Právě když do sebe s odporem nasoukala asi páté sousto, zmocnila se jí nevolnost a musela použít místní toaletu.

" Asi jí nesedlo to včerejší kuře. ", utrousil táta.
" Měla raději zůstat doma a odpočívat. ", řekla jsem.

Když se mamka vrátila, byla bílá jako stěna, ale tvrdila, že už je jí dobře. Dopila čaj a pak zavolala číšnici, aby odnesla její porci. Zaplatili jsme a vrátili se zpět do auta. Naše cesta pokračovala.

Dojeli jsme na místo. Byla to ta největší prodejna široko daleko a k mému štěstí nesla značku Hummer. Prodavač byl velmi mladý, asi třicetiletý. Byl upovídaný, ale to prodavač být musí. Ukazoval nám různá auta s různými názvy, ale ani já, ani moji rodiče se v autech nijak zvlášť nevyznali. Když už jsme si prohlíželi asi desátý vůz, převzala jsem vedení já.

" Promiňte, ale já bych měla zájem o trochu jiný model. ", řekla jsem suverénně.
" Ano, ano jistě. Jaký by to měl být? "
" Tento černý Hummer. Máte ho v poslední nabídce. ", řekla jsem a ukázala mu leták, který jsem ráno duchapřítomně popadla a strčila do kabelky. Byla jsem ráda, že jsem ho v kabelce našla.

Prodavač se zatvářil zaskočeně.

" Pojďte prosím za mnou. ", řekl prodavač a vydal se na cestu. My jsme ho ochotně následovali.

Už když jsme se blížili, věděla jsem, že to je auto, které chci mít. Bylo vysoké asi jako já, možná o trochu vyšší, celé černé, mělo obrovská kola, vysoký podvozek, obrovský přední nárazník a bylo hodně dlouhé a široké. Když jsme už stáli u něho, mohli jsme se podívat i dovnitř. Uvnitř měl už od pohledu velmi pohodlné černé sedačky z nepravé kůže, velký volant a palubní desku s velkým množstvím tlačítek různých tvarů a velikostí. Podívala jsem se na tátu a v jeho očích jsem uviděla údiv a nadšení zároveň. Kývla jsem na něj a on zas na mě. Prodavač nám ještě řekl pár podrobností a poté navrhl zkušební jízdu. Neváhala jsem ani minutu a nadšeně jsem se posadila za volant. Rodiče se posadili do zadních sedaček a prodavač na místo spolujezdce. Pak mi podal klíčky, otočila jsem jimi v zapalování a motor ihned naskočil. Byl tak tichý, že to k tak obrovskému autu vůbec nepasovalo. Pomalu jsem se rozjela. Byla jsem překvapená jak snadné je řídit tak velké auto. Kola reagovala už na nepatrný pohyb volantu, a když jsme jeli přes různé hrboly a díry v silnici, téměř nic jsem necítila. Sedačky byly velmi pohodlné a volant mi skvěle pasoval do rukou. Ve zpětném zrcátku jsem si všimla táty, jak se ke mně naklonil.

" Tohle auto je vážně bomba, Danielle, to si prostě musíš koupit! ", řekl nadšeně. " S tím musím souhlasit. ", přidala se mamka.

" Koupím ho. ", řekla jsem nadšeně prodavači a pomalu jsem se vracela zpět na obrovské parkoviště u prodejny.

S prodavačem jsme sepsali kupní smlouvu a vyřídili ještě nějaké nezbytné věci. Předal mi klíčky, rozloučili se a odcházeli jsme zpět na dvůr k mému autu. S rodiči jsem se domluvila, že oni pojedou svým autem domů, já je budu kus cesty následovat k benzínové pumpě, kde si natankuju benzín a pak pojedu za Maggie.
Pocit, že mám své vlastní auto, byl více než úžasný. Měla jsem obrovskou radost a nemohla jsem se dočkat, až se o ni podělím s Maggie. Maggie měla také auto a bylo poměrně výkonné a spolehlivé, ale s mým " miláčkem ", jak jsem svému Hummeru začala přezdívat, se vůbec nedal srovnat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama