The Dark Valley - 2. kapitola 5/8

28. srpna 2011 v 17:33 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Rodiče nasedli do Toyoty a vydali se po silnici směrem do Dark Valley a já jela za nimi. Cestu jsem si přímo vychutnávala. Jela jsem se staženými okny a spustila jsem autorádio, které jsem v prodejně dostala jako pozornost za okamžitou koupi. Bylo na něm naladěných pár stanic a já mezi nimi netrpělivě přepínala. Hledala jsem svou oblíbenou, ale jak jsem později zjistila, rockové rádio zřejmě nepatřilo do základní nabídky. Musela jsem si tedy prozatím vystačit s jinou stanicí. Nakonec ani moc špatně nehráli. Dalo se to poslouchat.



Asi po patnácti minutách jízdy, jsem nedaleko zahlédla benzinovou pumpu, tak jsem neváhala a zajela jsem k ní. Rodiče také potřebovali benzin, tak tam zastavili také.

Benzínu jsem načerpala plnou nádrž, na pokladně jsem zaplatila a šla jsem se rozloučit s rodiči.

" Takže já jedu k Maggii a vrátím se asi až večer. ", informovala jsem je.
" Dobře, ale nebuď tam moc dlouho, ať nejedeš za tmy, ano? "
" Jistě, nebojte se. "
" My už tedy pojedeme, mamince ještě není dobře. Jen doběhnu zaplatit. ", řekl táta a odběhl.
" Nevypadáš vůbec dobře, mami. ", řekla jsem jí s vážným hlasem.
" Asi mi neudělalo dobře to včerejší kuře. ", odpověděla.
" To je divné, nám s tátou nic není. ", podivila jsem se.
" To nic nebude, doma si dám sodu a bude to zase v pořádku. "
" Tak dobře. ", odpověděla jsem a táta už se vrátil.
" Pojedeme? ", zeptal se mamky.
" Ano. Tak ahoj zlato a pozdravuj od nás Maggie, ano? "
" Ráda. Ahoj. ", řekla jsem a vydala jsem se zpět k autu.

Viděla jsem, jak rodiče odjížděli, a trápilo mě, že je mamce zle. Opravdu nevypadala moc dobře.
Ještě než jsem odjela, začala jsem ladit rádio. Asi po pěti minutách jsem konečně naladila svoje oblíbené rockové rádio a začala jsem hledat ve svojí " černé díře " svůj mobil. Naštěstí jsem ho našla a zavěsila jsem ho do stojanu na palubní desce. Vytočila jsem číslo Maggiina mobilu, nastavila jsem hlasitý odposlech a vydala jsem se na cestu k Maggii. Telefon dvakrát zazvonil a pak se na druhém konci ozval hlas mojí nejlepší přítelkyně.

" Haló? "
" Ahoj Maggie, tady Danielle. "
" Ahóóój! ", ozvalo se nadšeně.
" Víš, odkud ti právě volám? "
" No vzhledem k tomu, že voláš z mobilu a ten je přenosný a můžeš z něj volat odkudkoli, tak skutečně nemám tušení. ", řekla důležitě.

Ráda dělala na lidi dojem svým inteligentním vyjadřováním.

" Volám ti ze svého auta. "
" Cože? Ty máš auto? Odkdy? "
" Od teď. Asi před půl hodinou jsme ho s mamkou a s tátou byli koupit. "
" Úžasné! Tak proto jsi nebyla ve škole. ", odpověděla nadšeně.
" Chtěla by si ho vidět? "
" Jasně že jo! "
" A máš dneska čas? "
" Pro tebe vždycky! Zrovna odjíždím ze školy. "
" A co tak za půl hodiny? "
" Jasně. A kde? "
" Vyzvednu tě na rohu u cukrárny. "
" Dobře, budu tam. "
" Ok. "
" A jaké auto mám vyhlížet? "
" Věř mi, poznáš, až kolem tebe pojedu. "
" Takže mám čekat černou limuzínu? ", řekla se smíchem.
" Něco takového. ", řekla jsem vážným hlasem.

Slyšela jsem jak Magiin smích utichl.

" Začínáš mě trochu děsit. ", řekla a opět se začala smát.
" Tak mě čekej, už se blížím. "
" Jo, jo, už jedu. "
" Zatím ahoj. "
" Ahojky. ", řekla vesele a zavěsila.

K Maggii to nebylo daleko, bydlela ve Johns Creek, takže jsem to k ní teď měla jen kousek cesty. Bohužel se mimo školu nevídáme moc často. Většinu odpoledne jsem trávila v práci. Uklízela jsem v jednom z malých obchůdků u nás v Dark Valley. Moc peněz mi to nevynášelo, ale pro mou potřebu to stačilo. Proto jsem se na Maggii moc těšila. Maggie byla jediný člověk, který mi skutečně rozuměl a kterému jsem mohla svěřit úplně vše. Jen jsem si nebyla jistá, jestli by pochopila, že mě miluje upír. Tím jsem jí zatěžovat nechtěla. Alespoň prozatím. I pro mě je to dost složité.

Blížila jsem se k domluvenému místu. Cukrárna paní Flowersové nebyla v Johns Creek jediná, ale byla nejlepší. Měli zde ty nejlepší zákusky, skvělou horkou čokoládu v zimě a ještě lepší mangovou zmrzlinu v létě. Bylo to příjemné prostředí. S Maggie jsme se tam občas zastavili, když jsem u ní přespávala a měli jsme jeden z těch typických dívčích večerů.

Už jsem byla téměř u cukrárny a viděla jsem Maggie. Dívala se opačným směrem, než kterým jsem přijížděla. Byla totiž zvyklá, že jsem přijížděla druhou cestou z Dark Valley. Napadlo mě použít klakson. Třikrát krátce a rychle za sebou jsem na ni zatroubila. Pozorovala jsem, jak se zachová. Otočila se a zírala, jak se k ní blížím v tom obrovském autě. Viděla jsem, jak vyvalila oči a otevřela ústa dokořán. Musela jsem se smát.

Zastavila jsem kousek od ní, nahnula jsem se přes sedadlo spolujezdce a otevřela jsem jí dveře. Pořád tam jen stála a zírala.

" Ahoj, představuju ti svoje autíčko. ", řekla jsem se smíchem.
" Sakra! Sakra, sakra, sakra! To je to největší auto, co jsem kdy viděla! "
" A vsadím se, že i nejhezčí! "
" Jo, to taky. "
" Chceš se v něm se mnou projet? "
" Že se ptáš! ", řekla, nasedla a zabouchla za sebou dveře.
" Hej! Opatrně, ano? To není tvoje auto, jasný? ", řekla jsem se smíchem.
" Jasně, jasně. ", odpověděla Maggie. Viděla jsem, jak si nevěřícně prohlíží interiér mého " miláčka ".
" Kam pojedeme? ", zeptala jsem se.
" Co třeba do Cappuccina na kafe? ", navrhla.

To byl dobrý nápad, na kávu jsem měla chuť a v Cappuccinu bylo příjemně. Navíc tam měli skvělou kávu, lepší než v cukrárně paní Flowersové, před kterou jsem parkovala.

" Jasně, tak jedem! ", odpověděla jsem a vydali jsme se na cestu.
" Danielle? "
" Jo? "
" Nezastavíme se u Nicole pro tu knihu, co ti slíbila? ", řekla škodolibým hlasem.
" Proč chceš zrovna teď jet k té namyšlené potvoře? ", zeptala jsem se nechápavě.
" Já myslela, že by si jí ráda předvedla svoje auto. ", objasnila mi situaci.
" Jo takhle ty to myslíš! "
" Jo. Proč by se měla vždycky vytahovat jen ona? "
" To máš pravdu. Víš, že máš dneska samý dobrý nápady, Maggie? "
" Já mám vždycky dobrý nápady! "
" A právě proto jsi moje nejlepší kámoška! Jedeme? "
" Jo, jedeme. Těš se Nicole! ", zvolala vesele Maggie.
" Ať pukne závistí! "
" Jo, ať pukne! "

Zesílila jsem rádio, ve kterém zrovna hráli jednu naší oblíbenou rockovou píseň. Stáhla jsem všechna okénka a začali jsme hlasitě zpívat. Maggie byla opravdu jediný člověk, kterému se má oblíbená hudba také líbila.

Hlas zpěváka, který se linul z mého auta, až v nereálné hlasitosti se skutečně nedal přeslechnout nikým, kolem koho jsme projížděli. To mi vyhovovalo. Dnes jsem chtěla být vidět. Chtěla jsem být nepřehlédnutelná a chtěla jsem, aby mi všichni mého "miláčka" záviděli. Podle reakcí některých lidí jsem usoudila, že můj první cíl byl splněn.

Po chvíli jsme s Maggie dorazili k domu Nicole. Vypnuli jsme řvoucí rádio a vydali jsme se na cestu k jejich domu.
Zazvonila jsem a za chvíli otevřela dveře matka Nicole.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama