The Dark Valley - 2. kapitola 7/8

29. srpna 2011 v 17:40 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Zaplatili jsme a vyrazili jsme zpět k Maggii domů. U Maggie jsme tentokrát byli brzy, protože jsme jeli přímo a neudělali jsme si zajížďku za Nicole.



" Tak jsme tady. Díky za super odpoledne. ", řekla Maggie.
" Já taky děkuju. Bez tebe by to nebylo tak zábavný. "
" Jo, to máš pravdu. ", řekla a zasmála se.
" Ahoj zítra. "
" Jasně, budeš mi všechno vyprávět. "
" No jo pořád. Jsi hrozně zvědavá! "
" Já vím. Čau. ", řekla a běžela domů.
" Pa. ", řekla jsem už prakticky jen pro sebe a rozjela jsem se domů.

Dnešní odpoledne jsem strávila opravdu skvěle. Byl dobrý nápad zajet za Maggie. Rozhodla jsem se zavolat domů. Přeci jen jsem byla pryč asi čtyři hodiny a další dvě a půl mi bude trvat cesta. Zmáčkla jsem tlačítko předvolby na mobilu, který byl stále v držáku na palubní desce. Zapnula jsem hlasitý odposlech a čekala, až to mamka vezme. Alespoň se jí zeptám jak jí je. Telefon dlouho vyzváněl, ale nikdo to nebral. Zavěsila jsem a se špatným pocitem jsem vytočila tátovo číslo. Telefon opět dlouho zvonil, a když už jsem chtěla zavěsit, táta to zvedl.

" Ahoj tati, co se děje? Proč mi mamka nezvedá mobil? "
" Ahoj zlato, no … prosím, hlavně se nelekej, ano? ", uklidňoval mě a pak pokračoval. " Jsme s mamkou v nemocnici. "
" Cože? Co … co se stalo? ", zeptala jsem se vyděšeně.
" Klid zlato, nic to není. Vážně. "
" Tak proč jste v nemocnici, když to nic není? ", zeptala jsem se rozrušeně.

U silnice jsem spatřila odpočívadlo a tak jsem k němu pro jistotu zajela a zastavila.

" Mamce se zase udělalo špatně a nezabíraly jí žádné prášky, tak jsem jí přemluvil a jeli jsme do nemocnice. Odebrali jí krev a už víme, že je vše v pořádku. "
" Co je jí? ", zeptala jsem se smutným, tichým hlasem.
" Nic jí není. "
" Tati, já nejsem malá! ", zakřičela jsem na něj do telefonu.
" Já vím zlato, a proto ti teď můžu říct, že budeš mít bratříčka nebo sestřičku. "

Ještě, že jsem zastavila, jinak bych už určitě nabourala.

" Máma … máma je těhotná? ", vykoktala jsem v úžasu.
" Jo. "
" Tak to je šok. "
" Nemáš radost? ", zeptal se táta.
" Jo, asi … já … musím to jen vstřebat, chápeš? "
" Jasně. "
" A kdy pojedete domů? "
" Já pojedu za chvilku, ale mamku si tu chtějí nechat přes noc na pozorování. Jen pro jistotu. "
" Jo, jasně. "
" Co jsi vlastně chtěla? "
" Jen jsem se chtěla ohlásit a říct vám, že jedu domů. "
" Ty jsi tedy vzorná dcera. A kde teď jsi? "
" Jsem na odpočívadle kousek od Johns Creek. "
" Takže budeš doma asi v … devět, půl desáté? "
" Jo, asi tak nějak. "
" Dobře, zavolej mi, až budeš doma, ano? Já přijedu asi pozdě, chci tu radostnou novinu ohlásit chlapům z práce a to se asi neobejde bez menší oslavy. "
" Je mi to jasný. "
" Nevadí ti to? "
" Ne, vůbec ne. Jen se mě snaž nevzbudit, až půjdeš kolem mého pokoje do ložnice, ano? "
" Beru to na vědomí. Budu jako myška. "
" Fajn. Tak ahoj. Pojedu, ať se ještě dneska dostanu do postele. "
" Ahoj, zlato. "
" Tati? "
" Ano? "
" Gratuluju. "
" Děkuju. "
" Pa. "
" Pa. "

Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem dostala hlad. Rozhodla jsem se, že zopakuju svůj ranní pokus s " černou dírou " a marcipánovou tyčinkou. Tentokrát jsem měla úspěch. Našla jsem ji skoro hned. A našla jsem ještě kus papíru. Byl velký jako složený dopis. Otevřela jsem ho. Byl to skutečně dopis. Od Aarona.

MŮJ OSUDE, VÍM, ŽE JSME SE MĚLI DNES VEČER SEJÍT, ALE MOJE PLÁNY SE ZMĚNILY A K ŘECE NEPŘIJDU. NASHLE, DANIELLE. BRZY SE SHLEDÁME.
P. S. OMLOUVÁM SE, ŽE JSEM BEZ DOVOLENÍ NAVŠTÍVIL TVŮJ POKOJ, KDYŽ SI BYLA V KOUPELNĚ. AARON

Tak on byl dnes u mě v pokoji a já o tom neměla tušení. Dopis jsem založila zpět do kabelky a rychle jsem snědla marcipánovou tyčinku. Už jsem chtěla být doma. Byla jsem vlastně už dost unavená. Vystoupila jsem z auta a šla jsem k automatu na kávu. Vhodila jsem čtvrťák a dostala jsem za něj silné espreso. Rychle jsem ho vypila, trochu mě to probudilo a vrátila jsem se zpět do auta. Nastartovala jsem a vydala jsem se domů. Pustila jsem si rádio, abych se udržela vzhůru a jela jsem poměrně rychle.

Domů jsem dojela ještě před devátou. Cestu z Johns Creek jsem stihla za necelé dvě hodiny. Krása. Nejradši bych v " miláčkovi " i spala, ale to bych zítra vypadala opravdu příšerně. Rozloučila jsem se s autíčkem, zamkla jsem ho a šla jsem domů. Hned jsem běžela k telefonu a do dveří jsem jen strčila a neslyšela jsem je zabouchnout. Vytočila jsem číslo na tátu a chtěla jsem jít dovřít dveře, ale byly zavřené.

Hovor s tátou byl hodně stručný, za což jsem byla ráda, protože dvě kávy, co jsem vypila za odpoledne, teď chtěly ven. Běžela jsem na toaletu a pak jsem vběhla do koupelny. Rozhodla jsem se osprchovat. Nevím proč, ale něco mě přesvědčilo, abych použila šampon, který tak voněl Aaronovi při našem prvním setkání. Vlasy jsem si nevysoušela, omotala jsem kolem sebe ručník a vrátila jsem se zpět do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a posadila jsem se na postel. Chvíli jsem přemýšlela a rozhodla jsem se, že zvolím raději pyžamo, protože mi bylo celkem chladno, i když byl duben.

Lehla jsem si, ale nechala jsem ještě svítit světlo na nočním stolku. Pocítila jsem, jak se mi hlava zaplňuje myšlenkami na Aarona. Cítila jsem stesk i lítost, že ho dnes večer neuvidím. Pak jsem začala přemýšlet, jak se asi dnes ráno dostal do mého pokoje. Myslela jsem na Aarona asi hodinu a z přemýšlení mě vytrhlo až ťukání na dveře od mého pokoje. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem přeslechla tátu přijít. Vrátil se dost brzy.

" Pojď dál, tati. ", zavolala jsem směrem ke dveřím a posadila jsem se.

Dveře se otevřely, ale nestál tam táta. Byl to Aaron.

" To jsem já, anděli, mohu dál? ", zeptal se.
" Co tady děláš? Jak ses sem dostal? ", zeptala jsem se udiveně.
" Přišel jsem za tebou. Mohu dál? "
" Jo, jistě. Jak ses sem dostal? ", naléhala jsem.
" Proklouzl jsem dveřmi, když ses vracela domů. Víš, že dokážu být rychlý, když chci. "
" Rychlý tedy jsi, to se musí nechat, ale nepsal si, že dnes nepřijdeš? "
" Takže dopis si našla. "
" Ano. "
" Ale já jsem psal, že nepřijdu k řece, ne, že nepřijdu vůbec. Ty vůbec neumíš číst mezi řádky. ", řekl a usmíval se.
" Aha. "
" Gratuluji ti k sourozenci. "
" Jo, děkuju. "
" Ty nemáš radost? ", zeptal se překvapeně.
" Vlastně mám, jen si to ještě moc neuvědomuju. "
" Vidím, že odpoledne s Maggie pro tebe bylo velmi příjemné. "
" Ano, bylo. Když už jsme u Maggie … proč jsi jí říkal, že jsme se spolu o ní bavili? Musela jsem jí lhát. Z toho jsem neměla velkou radost. Ještě nikdy jsem jí nelhala. "
" Za to se moc omlouvám, ale chtěl jsem ji poznat. "
" A taky jsi jí řekl, že spolu máme rande. "
" A není to snad pravda? "
" Neohlášenou návštěvu v noci v mém pokoji nepovažuju za rande. "
" A jak by podle tebe mělo vypadat rande? "
" Třeba kino, večeře, výlet? ", navrhla jsem.
" Dobře, příště se tím budu řídit. "
" Prima. "
" Dobrý výběr auta. "
" Líbí se ti? "
" Možná ti ho budu i závidět. "
" To mě těší. ", řekla jsem s úsměvem.
" Nejsi trochu škodolibá? ", zeptal se s nádherným úsměvem.
" Jo, ale jen trošku. "

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama