The Dark Valley - 2. kapitola 8/8

29. srpna 2011 v 20:00 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Posadil se ke mně na postel a povídali jsme si. Asi po dvou hodinách rozhovoru jsme vyčerpali všechna vhodná témata a na řadu se dostala naše společná situace.



" Dnes si o mně moc nepřemýšlela. "
" Ne, neměla jsem čas. "
" Jo, já vím. "
" Proč jsi vůbec přišel? ", zeptala jsem se.
" Byli jsme přeci domluveni. "
" Ale ty jsi naši schůzku zrušil. "
" Ne, nezrušil, jen jsem jí … přesunul. "
" Jasně. "
" Já jsem vlastně ani nechtěl, abys věděla, že jsem tady."
" Jakože by ses potají potuloval po domě? ", zeptala jsem se sarkasticky.
" Ne, chtěl jsem si jen poslechnout tvoje sny. "
" Můžeš slyšet i moje sny? ", zeptala jsem se udiveně.
" Sny jsou vlastně také myšlenky, takže ano, můžu je slyšet. "
" A co tě vlastně přesvědčilo, abys za mnou přišel, když si nechtěl být viděn? "
" Slyšel jsem tvoje myšlenky. Ty mě přesvědčily. "
" Jaké konkrétně? "
" Že se ti po mě stýská a že je ti líto, že jsem zrušil naši schůzku. Musím přiznat, že mě to potěšilo. "

Nic sem na to neřekla, ale trochu jsem zčervenala.

" Alespoň vím, že ti nejsem lhostejný. "
" A já zase vím, že nejsem lhostejná tobě. "
" To přeci víš od první chvíle. "
" Ne, od první chvíle vím, že jsem ti souzena, ale to, že se ti líbím, jsem se dozvěděla teprve dnes. "
" Maggie? ", zeptal se.
" Proč se ptáš, když si to můžeš přečíst v mojí hlavě, jako vše ostatní? "
" Je to … lidštější. ", řekl a usmál se na mě.
" A tak. Chceš být víc lidský? "
" Ano. "
" Proč? "
" Dělám to pro tebe. "
" Pro mě? "
" Ano. Chci, aby si mě nebrala jako upíra, ale jako normálního kluka. "
" To bude těžké, po tom co jsi mi včera řekl. "
" Chci, aby si poznala mou lidskou stránku, pokud se tomu dá tak říkat a pak se rozhodla. "
" Dobře, pokusím se. "

Přisedl si ke mně blíž, obličej měl od mého jen pár centimetrů. Zadíval se mi hluboko do očí a pak řekl tichým hlasem.

" Jsi výjimečná. Vím, že ty to dokážeš a pak se rozhodneš správně. "

Když byl tak blízko, zrychloval se mi tep a zpomaloval dech. Panikařila jsem. Nedokázala jsem se na nic soustředit a nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Věděla jsem, že na cokoliv jsem pomyslela, on to věděl také, ale i přes to, jsem se neubránila jedné troufalé myšlence. Přála jsem si, aby mě políbil.
Na očích jsem mu poznala, že mé myšlenky slyšel. Trochu se odtáhl a sklonil hlavu.

" Co se děje? ", zeptala jsem se.
" Nevím, jestli je to dobrý nápad. "
" Proč by nebyl? "

Opět se na mě podíval, pak mi zvedl levou ruku a obrátil jí dlaní vzhůru. Pak mi prstem přejel přes ranku, kterou jsem si způsobila včera. Pochopila jsem.

" Ještě nikdy jsem to nezkusil. "
" Nikdy? "
" Nikdy od doby, co jsem upírem. "

Zahleděla jsem se na něho, pohladila ho po tváři a trvala na svém.

" Pak je nejvyšší čas to vyzkoušet, nemyslíš? "
" Nevím, jestli to zvládnu. S lidskou krví přicházím do kontaktu jen tehdy, když mám žízeň. Kdybych tě poranil… "
" Včera si to zvládl. "
" Ale stálo mě to mnoho úsilí. "
" Jen to zkusme. Budu opatrná. Slibuji. ", naléhala jsem.

Podíval se mi do očí a já věděla, že po tom touží stejně jako já. Pomalu se ke mně přiblížil. Byl opravdu velmi opatrný a postupoval velmi pomalu. Cítila jsem jeho svěží dech na rtech a viděla jsem, jak začal ztěžka dýchat. Mně se dech také téměř zastavil. Chystal se mě políbit. Po ničem jiném jsem v tu chvíli netoužila. Chtěla jsem, aby mě líbal.

Přitiskl své rty na moje a velmi něžně mě políbil. Jeho jazyk se opatrně dobýval do mých úst, a pak ho propletl s mým. Takový polibek jsem ještě nezažila. I když se Aaron neodvážil líbat mě odvážněji, byl to ten nejlepší polibek.

Aaron odtáhl své rty od mých a já pocítila zvláštní pocit. Byl to chtíč. Chtěla jsem ještě. Teď jsem se cítila jako upír já. Ochutnala jsem jeho rty a chtěla jsem jejich chuť cítit znovu. Cítila jsem k němu náhle vysokou náklonnost. Líbil se mi od první chvíle, ale až nyní jsem pocítila něco hlubšího. Začínala jsem si uvědomovat, že ho miluju. Ještě nikdy jsem nebyla zamilovaná, ale ten cit jsem poznala. Ještě před pár dny bych nevěřila, že je možné zamilovat se do někoho, koho znám pouhé dva dny. V tuhle chvíli jsem byla ráda, že Aaron umí číst v mé mysli. Skutečně bych nevěděla jak mu říct, co cítím. Takhle to bylo jednodušší.
Dívali jsme se na sebe.

" Tak vidíš. Už se nemusíš bát. ", řekla jsem mu a zabořila jsem mu prsty do vlasů.
" Musím. "
" Proč? Dopadlo to přeci dobře. "
" Musím se bát toho, že bez tvých polibků nevydržím jediný den. ", řekl smyslně.
" Tak to se budeme muset líbat častěji. ", řekla jsem koketně, přiblížila se k němu ještě blíž a dychtivě jsem čekala na další polibek.

Nemusela jsem čekat dlouho. Tentokrát už nebyl tak opatrný. Tento polibek byl vášnivý a o poznání delší. Byl také uvolněnější. Opatrně jsem si klekla, objala jsem ho oběma rukama kolem krku a více se na něj přitiskla. On mi doteky věrně oplácel. Líbali jsme se snad celou věčnost. Ani jeden z nás nechtěl odtrhnout rty od rtů toho druhého. Celým tělem mi projelo mrazení a já cítila, jak mezi námi roste vzrušení. Snažila jsem se myslet na vše, co ve mně vyvolávaly jeho polibky, aby věděl přesně, co cítím. Cítila jsem, že se soustředí jen na mě, moje myšlenky a pocity.

Z chodby se ozvala ohlušující rána. Lekla jsem se a trhla jsem sebou. Aaron se také vyděsil. V tu chvíli mi Aaronovy upíří zuby projely spodním rtem. Obrovskou rychlostí se vymanil z mého objetí, vstal a s bolestným výrazem zmizel v koupelně, která byla součástí mého pokoje. Zabouchl za sebou dveře.

Ze rtu mi vytékala krev. Hodně krve. Přikryla jsem si ret rukou a hledala jsem po pokoji kapesník. Našla jsem ho a přitiskla jsem ho na poraněný ret. Rychle jsem běžela do druhé koupelny přes chodbu. Po cestě jsem zahlédla příčinu toho, co se právě stalo. Byl to táta a byl pořádně opilý. Vběhla jsem do koupelny a zamkla za sebou dveře. Kapesník, už byl hodně nasáklý krví, tak jsem z háčku sundala ručník, namočila ho a přitiskla na ranku, abych zastavila krvácení. I když to byla malá ranka, bolelo to hodně. Po chvíli krvácení ustalo. Vyčistila jsem si ránu a opustila koupelnu.

Táta už na chodbě nebyl a z ložnice se ozývalo hlasité chrápání. Vrátila jsem se do pokoje s úmyslem, promluvit si s Aaronem. Zaklepala jsem na dveře od mé koupelny, ale nic se neozývalo. Vzala jsem tady za kliku a otevřela dveře. Nebyl tam. Odešel a nenechal mi ani žádný vzkaz. Byla jsem zklamaná, ale chápala jsem ho. Muselo ho stát hodně úsilí ovládnout se. Šla jsem si lehnout, ale věděla jsem, že nebude jednoduché usnout. Přemýšlela jsem. Byla jsem vzhůru asi do čtyř hodin do rána, pak už jsem nemohla dál přemýšlet, protože mi těžkla víčka a usnula jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama