Téma týdne: Můj příběh respektive Můj "fantasy" příběh

2. září 2011 v 22:46 | Verynkaaa |  Moje citové výlevy
Skutečně dlouho jsem přemýšlela, jak pojmout toto téma. V hlavě se mi hromadilo několik nápadů a návrhů, které jsem stejně nakonec zavrhla. Ta správná idea přišla právě teď.


Jak jste si zřejmě už přečetli v mém profilu, píšu knihu. Ostatně její kapitoly sem přidávám denně. Tato kniha je vlastně také "můj příběh". Vypovídá ledacos o mě, mé osobě, mém myšlení, mém cítění. Možná není nijak umělecky dokonalá, ale pro mě je jistým způsobem velmi důležitá, protože jsem ji psala v jednom z mých složitých období a tím, že jsem mohla jejím prostřednictvím uniknout z reality a zcela se ponořit do nového, neskutečného světa mi pomohla nezbláznit se. Dolsova a upřímně.

Takže, abych se nakonec vůbec dostala k tématu. Při práci na této knize jsem se pokusila vymyslet básně...skutečně jen pokusila. Ačkoliv lidi kolem mě tvrdí a přesvědčují mě, že moje básničky jsou "úžasné", já mám na to jiný názor. Ano, jediné básničky, které mi opravdu jdou a za něco stojí jsou především k narozeninám a podobným příležitostem. A ten, kdo četl alespoň několik článků s mou knihou, dočetl se, že k dokonání oné věci, je potřeba odříkat jistý text...právě tento text jsem shrnula do básně a právě tato báseň je začátkem a zároveň koncem mého fantasy příběhu.

Dodatek: Svou prozaickou tvorbu hodnotím podstatně lépe, než tu poetickou, ale doufám, že zase tak příšerný to není...

The Change

Své srdce dala jsem tobě,
tím rozhodnuto jest,
má krev je nyní v tobě,
tu tvou teď já chci v sobě nést.

Upírem já chci se stát,
chci navždy patřit tobě,
chci padnout a pak znovu vstát.
nikdy neskončit v hrobě.

Žít život bez tebe,
pro mě pozbyl by smysl,
chci mít tě jen pro sebe,
sdílet s tebou svou mysl.

Proto poslední kapky krve tvé
polkla jsem,
tělem bez srdce a bez duše,
i já nyní jsem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Komentáře

1 Archaell Archaell | Web | 2. září 2011 v 23:10 | Reagovat

Pěkná báseň. Ten přízvuk na hrobě mě trochu rozesmál. Jsem si vzpomenul na červenýho trpaslíka. :-)

2 Zdebra Zdebra | Web | 2. září 2011 v 23:53 | Reagovat

Báseň je pěkná. Taky občas něco napíšu, ale v poslední době toho moc není. Snad chladnější počasí bude víc inspirující.
A též mi pomáhá, když něco píšu. Vždycky mám pak pocit, že ty postavy jsou skutečné. Ale nikdy jsem nic nedopsala do konce.

3 Akleyké Akleyké | Web | 3. září 2011 v 0:49 | Reagovat

Obávám se, že tvé mínění o vlastní poezii je zcela pravdivé a realistické. Odhlédnu-li od tématu (který je zřejmě svázaný i s románovým námětem; přiznávám, že po tom jsem nepátrala), minimálně versologie dostala pořádně na prdel, o přirozeném jazyku nemluvě.
Co se týče rýmů, pro začátek pomůže www.rymy.cz - je to berlička ve stavu nouze, pokud si nejsi jista, nakolik se jedná o kvalitní rýmy. A vždy platí "piš, jak ti zobák narostl". Archaický slovosled a podobné hovadiny ať si nechají národní obrozenci.

4 Verynkaaa Verynkaaa | E-mail | Web | 3. září 2011 v 10:22 | Reagovat

[3]: Děkuju za upřímný názor :) U téhle básně jsem vždycky měla ty největší pochyby a jsem ráda, že jsem konečně slyšela i negativní názor :) Jinak jen drobeček na obhajobu, archaický slovosled a podobné hovadiny jsem použila z důvodu, že tento text má být starý několik století, ale jak si sama napsala, mou knihu si nečetla, takže to ti uniknout mohlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama