The Dark Valley - 10. kapitola 1/5

23. září 2011 v 10:57 | Verynkaaa |  The Dark Valley
10. Krvavé časy




Po pár týdnech jsem si zvykla na nové prostředí, ale stále mě trápily noční můry. Vlastně to byla jen jedna, jen se měnily různé drobné detaily. Poznávala jsem, že to byl ten samý sen, který se mi zdál v letadle a o kterém mi Aaron vyprávěl. Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že se mi najednou zdají sny. Nikdy předtím se mi to nestávalo, a pokud ano, nepamatovala jsem si je. Proč teď ano?

Tu noc mě opět probudil tento sen. Nemohla jsem znovu usnout, tak jsem se šla nadýchat trochy čerstvého vzduchu na terasu.

Terasa byla skutečně obrovská a rozprostírala se přes tři strany domu. Začínala u mého pokoje a končila u Aaronova. Byl z ní nádherný výhled do naší skromné zahrady, kde stála houpací dřevěná lavice a stolek se dvěma židlemi. Na terase byly také židle na posezení přesně pro tuhle příležitost. Neváhala jsem a na jednu z nich jsem se posadila. Dívala jsem se na okolí našeho domu. Od domu vedla krátká cesta k silnici a další, širší cesta vedla od naší garáže. Nechápala jsem, proč máme dům s garáží, když nemáme auto.

" Třeba si za čas nějaké pořídíme. Přeci nebudeme věčností kráčet pěšky. ", napadlo mě.

Přibližně dvě stě metrů od našeho domu se rozprostíral obrovský les. Občas z něj vylétli nějací ptáci a bylo z něj slyšet děsivé zvuky. Ochladilo se a zdálo se, že začne každou chvíli pršet, proto jsem se vrátila zpět do pokoje a zavřela jsem dveře na terasu. Dostala jsem žízeň a šla jsem se tedy napít vody do kuchyně. V kuchyni jsem si všimla, že už začalo pršet. Přiblížila jsem se k oknu, abych ho dovřela a všimla jsem si něčí podivné siluety. Pohybovala se kolem našeho domu a vypadalo to, jakoby ona osoba něco nesla. Vyděsila jsem se a běžela jsem zpátky nahoru, za Aaronem. Zaklepala jsem na dveře, i když jsem věděla, že nemusím. Aaron vždycky věděl, že k němu jdu ještě před tím, než jsem otevřela dveře od svého pokoje. Proto většinou už stál ve dveřích svého pokoje. Ten večer, ale ne. Vešla jsem do jeho pokoje a rozhlížela jsem se všude, ale nikde nebyl. Všimla jsem si otevřených dveří na terasu. Šla jsem tedy směrem k nim a nahlédla jsem na terasu. Viděla jsem jen nějakou siluetu ve zvláštní poloze, tak jsem vešla na terasu, abych lépe viděla. V ten okamžik se ona osoba prudce vymrštila a otočila se na mě. Nevěřila jsem svým očím. Kdyby nestál, tak blízko mě, řekla bych, že potřebuju brýle. Aaron stál proti mně, velmi hlasitě vrčel, rty i zuby měl potřísněné krví a v obličeji měl výraz šelmy. Jeho upíří zuby jsem si teď mohla prohlédnout lépe, než kdykoli jindy, protože v ten okamžik byly připravené k útoku a k zabíjení. Kousek za Aaronem leželo tělo ženy a z hrdla jí vytékal zbytek krve. Okamžitě se mě zmocnil strach a panika. Takhle jsem Aarona ještě nikdy neviděla. Bála jsem se ho. Udělal krok ke mně a já automaticky ustoupila o krok zpět. Pak se otočil, znovu se zakousl do jejího krku. Poté její tělo zvedl ze země, vyskočil s ní z terasy a utíkal pryč. Já jsem se v šoku otočila a běžela jsem pryč z terasy i z jeho pokoje. Vběhla jsem do svého pokoje a zabouchla jsem za sebou dveře. Posadila jsem se na postel a zahrnula mě spousta pocitů. Strach, nebezpečí a zklamání. Obrovské zklamání. Slzy se mi vydraly z očí a stékaly mi po tvářích v nekonečných proudech, jako déšť po okně při velké bouři. Bolelo mě srdce a nemohla jsem přestat plakat. Tak usilovně jsem plakala a hlasitě vzlykala, až mi docházel dech. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak se chovat a nechápala jsem, proč jsem se vůbec takhle chovala. Věděla jsem od začátku, že se Aaron živí krví a proto zabíjí lidi. Věděla jsem to! A věděla jsem, že za několik měsíců nebo dokonce týdnů budu stejná. Budu také muset zabíjet, abych přežila. Pláč jsem, ale zastavit nedokázala. Uslyšela jsem šramocení za dveřmi a vyděsila jsem se. Bála jsem se člověka, který byl v mém životě tím nejdůležitějším. Se strachem jsem pozorovala dveře od mého pokoje. Byly zamčené, ale věděla jsem, že to by ho nezastavilo.

" Danielle? Jsi tam? "

Snažila jsem se být potichu, ale stále jsem hlasitě a nekontrolovatelně vzlykala.

" Musíme si o tom promluvit, Danielle. "

Neodpověděla jsem.

" Neměla si to vidět. Moc, opravdu moc mě to mrzí. "

Konečně jsem se mohla ovládat a přestala jsem plakat. Otřela jsem si slzy, a pak jsem zpozorněla. Za dveřmi už nebylo nic slyšet. Zdálo se mi zvláštní, že by to Aaron, tak rychle vzdal. Jistě se také cítil špatně. Vstala jsem z postele a šla jsem ke dveřím. Otočila jsem klíčem v zámku a dveře jsem odemkla. Otevřela jsem je, ale nikdo za nimi nebyl.

" Jsi v pořádku? ", ozvalo se mi za zády.

Polekala jsem se.

" Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. "
" To sis měl uvědomit, než si na terase našeho domu zabil člověka. ", řekla jsem rozrušeně.
" Věděla jsi, co jsem zač. "
" Už to nikdy nedělej přede mnou. "
" Jistě, za to se omlouvám, já myslel, že už spíš. ", vysvětloval, jako by ho to omlouvalo.

Zavřela jsem dveře, otočila jsem se k němu, ale nepodívala jsem se na něj. Zády jsem se opřela o dveře a ruce jsem měla za zády.

" Spala jsem, ale vzbudila mě noční můra. ", řekla jsem po chvíli.
" Myslel jsem, že se ti sny nezdají. "
" Nezdávaly, a když ano, nepamatovala jsem si je. Možná to tak radši mělo zůstat. "
" Proč? Co se ti zdálo? ", zeptal se s obavami.
" Ten samý sen, co v letadle. ", řekla jsem a hlas se mi při vzpomínce zlomil.

Posadila jsem se na postel a popsala jsem mu celý svůj sen.

" Je to zvláštní. Nikdy jsem na noční můry netrpěla a navíc … ", odmlčela jsem se.
" Co? ", zeptal se Aaron.
" Je to tak živé, Aarone. "
" Nic to neznamená, Danielle. Je to jen sen. ", řekl a šel směrem ke mně.

Posadil se vedle mě a mé tělo se bránilo blízkému kontaktu s ním. Ani nevím proč, ale najednou jsem vstala a odstoupila jsem od postele. Aaron sklonil hlavu a díval se do země.

" Promiň, já nemůžu. ", omlouvala jsem se.
" Ne, já to chápu. Hnusím se ti. ", řekl nešťastně.
" Né, ne. ", téměř jsem vykřikla. " Jen potřebuju trochu času. Až to nebude tak živé. "
" Takže u tebe mám ještě šanci? ", zeptal se zoufale.
" Pořád tě miluju, Aarone, na tom se nic nezměnilo a nezmění. Jen mi teď něco ve mně brání vzít tě za ruku, když si v ní před chvílí svíral hrdlo té ženy a políbit tě, když vím, že na tvých rtech byla její krev. Ne teď. Potřebuju čas. ", vysvětlila jsem mu.
" Jistě. ", řekl chápavě.
" Půjdu už k sobě, aby ses mohla vyspat. "
" Dobře. "
" Dobrou noc, Danielle. "
" Dobrou. ", odvětila jsem.

Aaron odešel a já se mohla vrátit ke spánku, ale věděla jsem, že dnes by se mi nezdála jen jedna noční můra. Posadila jsem se proto ke stolu s počítačem a začala jsem psát e-mail, který jsem měla v plánu odeslat mamce, aby věděla, že jsem v pořádku. Přišlo mi od ní už několik e-mailů, ale neměla jsem čas jí odpovědět.

Zprávu pro mamku jsem měla napsanou během pár minut a nevěděla jsem, čím se dál zabavit. Začala jsem se přehrabovat věcmi, které jsem si ještě nevybalila a narazila jsem na svá CD. Vzala jsem své nejoblíbenější a vložila jsem ho do přehrávače. Teď jsem měla náladu na pořádnou dávku rocku. Otočila jsem knoflíkem pro ovládání hlasitosti prudce doprava a vychutnávala jsem si depresivní, ale překrásný text písně. Nevadilo mi, že jsou tři hodiny po půlnoci. Aaron spánek nepotřeboval a nejbližší " lidští " sousedi bydleli někde za tím hustým lesem. Posadila jsem se do pohodlného křesla, nevnímala jsem nic jiného než hudbu a hlavou mi pluly různé myšlenky. Rekapitulovala jsem si, co se dnes v noci stalo. Po pár hodinách přemýšlení začalo svítat a mě se zmocnila únava.

Probudila jsem se až téměř v poledne. Nebyla jsem, ale v křesle, ve kterém jsem usnula. Byla jsem v posteli, přikrytá přikrývkou a na stolku u postele jsem měla položený tác se snídaní a vedle mě na posteli ležela obrovská kytice rudých růží s lístkem zdobeného papíru. Vzala jsem lístek a přečetla jsem si, co tam bylo napsáno.

DANIELLE, OMLOUVÁM SE A DOUFÁM, ŽE TVÉ ZKLAMÁNÍ NEBUDE STEJNĚ VĚČNÉ, JAKO MÁ LÁSKA K TOBĚ.
AARON

Po přečtení toho lístku jsem k němu nemohla cítit nic, než lásku. Uměl se tak nádherně vyznat ze svých citů. Má láska k němu, byla silnější, než odpor, který mě napadal, když jsem ho v noci našla na terase, silnější, než strach, který jsem cítila, když jsem před ním prchala a silnější, než má vůle, která mi v noci bránila snést jeho blízkou přítomnost. I přes všechno, co jsem v noci viděla, jsem se ho už nedokázala stranit. Milovala jsem ho a na ničem jiném mi nezáleželo. Musela jsem se smířit s tím, že na jeho rukou i na jeho rtech bude vždy krev nevinných lidí. Byl to jediný způsob, jak mohl přežít a já chtěla, aby žil. Ba co víc, já chtěla žít s ním a stejně jako on, navěky. To by se, ale neobešlo bez přeměny, proto jsem k němu musela být tolerantní. Také budu mít na svědomí zmařené lidské životy. Také budu zabíjet. Také budu upír.

Z podnosu na stolku jsem si vzala talířek se snídaní a nasnídala jsem se. Musela jsem uznat, že přesto, že Aaron nejí, vařil skutečně výtečně.

Po snídani jsem vstala z postele a zamířila jsem do koupelny. Osprchovala jsem se a vlasy jsem si svázala do culíku. Vyšla jsem z koupelny a na konci chodby jsem zahlédla stát Aarona. Jeho výraz byl zmatený, nevěděl co ode mě mohl očekávat. Rychlou a ráznou chůzí jsem se vydala přímo k němu a v obličeji jsem měla nic neříkající výraz. Zastavila jsem se těsně před ním a zadívala jsem se mu do očí. Jeho výraz byl stále zmatený a já si všimla, jak začal číst mé pocity. Než stihl přečíst si ve mně všechny moje aktuální pocity, objala jsem ho kolem krku a přitiskla se k němu. On chvíli jen zmateně stál a pak mě také objal. Začala jsem mu šeptat do ucha.

" Moc se omlouvám. "

Aaron mě od sebe odtáhl a překvapeně se na mě podíval.

" Cože? ", zeptal se nechápavě.
" Omlouvám se, jak jsem se k tobě včera chovala. "
" Nemáš se mi za co omlouvat. To já bych se ti měl omluvit. "
" Ty? A za co? Je to tvoje přirozenost. Je to součást tvého života. Vlastně to bude brzy součást i mého života. Neměla bych tě soudit za něco, co budu zanedlouho dělat sama. "
" Ty můj blázínku. ", řekl s úsměvem a znovu mě objal. " Jsi opravdu úžasná, Danielle. Moc tě miluju, víš to? ", řekl a odtáhl mě, aby mi viděl do tváře.
" Vím. Taky tě moc miluju. "

Aaron se usmál a políbil mě. Naplnil mě hřejivý pocit a vášeň spolu se vzrušením působily na všechny mé smysly. Líbal mě, jako ještě nikdy. Dychtivě a vášnivě. Jako by bez mých polibků nepřežil ani jedinou sekundu. Já mu jeho polibky věrně oplácela a cítila jsem, jak v mém těle roste vzrušení. Tam, kde se mě Aaron dotkl jen konečky prstů, mi okamžitě naskočila husí kůže. Už mi nestačily jen polibky. Chtěla jsem se ho dotýkat a chtěla jsem, aby se on dotýkal mě. Chtěla jsem se s ním milovat.

Odtáhla jsem se od něho, podívala jsem se mu do očí a vzala jsem ho za ruku. Vedla jsem ho směrem k mému pokoji. Když jsem chtěla otevřít dveře, rukou mě zastavil.

" Co to děláš? ", zeptal se.
" Přečti mi myšlenky. ", pobídla jsem ho.

Na chvíli se odmlčel a pak se mě zeptal.

" Vážně to chceš? Mohlo by se to zvrtnout. Co když se neovládnu? "

Položila jsem mu prst přes ústa.

" A teď si přečti mé pocity. ", řekla jsem.

Díval se mi do očí a zkoumal všechny pocity, které mě teď zaplavovaly.
Když po chvíli uhnul pohledem a pousmál se, otevřela jsem dveře a doslova jsem ho vtáhla dovnitř. Zavřel za námi dveře a já jsem si ho přitáhl blíž k sobě. Objala jsem ho rukama kolem krku a krátce jsem ho políbila.

" Můžu mít jedno přání? ", zeptala jsem se.
" Jistě. "
" Chci, aby si mi celou dobu četl pocity. "
" Dobře. ", odpověděl a pak mě políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama