The Dark Valley - 4. kapitola 1/3

2. září 2011 v 9:32 | Verynkaaa |  The Dark Valley
4. Rozhodnutí



Ve vaně jsem vydržela něco přes půl hodiny a myšlenek na Aarona jsem se nezbavila. Vlastně jsem na něj myslela celou dobu. Osušila jsem se ručníkem a převlékla jsem se do noční košile. Měla jsem žízeň a šla jsem se do kuchyně napít vody.
Prošla jsem kolem obýváku a všimla jsem si, že tam sedí táta a dívá se na televizi.

" Ahoj tati. "
" Ahoj Danielle. Jak sis užila den s Liss? "
" Bylo to moc příjemné. "
" Tak to jsem rád. "
" Liss vás s mamkou oba pozdravuje a blahopřeje vám k miminku. ", řekla jsem a zarazila se. " Kde je vůbec mamka? "
" Šla si lehnout, byla unavená. ", odpověděl na mou otázku. " Liss je vážně milá, musíme se u ní zastavit a poděkovat jí. "
" Měla vážně velkou radost a ptala se, jestli si bude moct někdy miminko pochovat a jestli jí necháte vozit kočárek. "
" Co jsi jí na to řekla? ", zeptal se táta.
" Že se vás zeptám, ale že nejspíš budete souhlasit. "
" Dobře. ", řekl a zívl únavou. " No nic, už jsi doma, tak si půjdu taky lehnout. "
" Jo, já taky už půjdu do postele. "

Táta šel se mnou do kuchyně a také se napil vody. Nechala jsem se jím doprovodit ke svému pokoji a popřála jsem mu dobrou noc. Rozhodla jsem se ještě jednou zkusit zavolat Aaronovi. Bohužel ani tentokrát mi to nevzal. Vzala jsem si z nočního stolku svůj přehrávač, nasadila jsem si sluchátka a lehla jsem si do postele. Není nic lepšího, než jít spát s oblíbenou muzikou v uších, když potřebujete přehlušit myšlenky. Mě to vždycky pomáhalo. Během několika minut jsem usnula.

Následující den jsem celý strávila voláním Aaronovi. Volala jsem mu snad tisíckrát, ale ani jednou mi to nezvedl. Nechala jsem mu asi padesát vzkazů, z nichž některé nebyly zrovna láskyplné. Byla jsem už pořádně nervózní. Ze zoufalství jsem volala i Liss, ale ona o něm také nic nevěděla, a když jsem ji přemluvila, aby mu zkusila zavolat, nepořídila o nic víc než já. Celý den jsem byla nepříjemná, a proto jsem ho strávila převážně ve svém pokoji, abych kolem sebe nešířila negativní energii a aby mou špatnou náladu zbytečně neodnesla mamka nebo táta, kteří za nic nemohli.

Bylo asi deset hodin večer a já jsem si u své oblíbené knihy nervózně okusovala to, co mi po celém dni zbylo z nehtů. Najednou mi začal zvonit mobil. Vyskočila jsem z křesla a běžela jsem k nočnímu stolku, kde jsem nechala ležet mobil. Byl to on. Popadla jsem mobil a běžela jsem s ním do koupelny. Rodiče měli ložnici hned vedle a přes zeď bylo slyšet každé slovo, proto jsem pro ožehavý noční telefonát s upírem zvolila raději koupelnu.
Posadila jsem se a okraj vany a zvedla jsem hovor. Přiložila jsem si mobil k uchu a čekala, až se ozve jeho hlas.

" Ahoj. ", řekl sklesle.
" Ahoj. Jak ti je? "
" Je to už lepší. "
" To jsem vážně moc ráda. "
" Proč ses mi tak dlouho neozval? Volala jsem ti. "
" Já vím, slyšel jsem vzkazy. Omlouvám se. Když lovím, většinou se nesoustředím na nic jiného. "
" Měla jsem strach. Chyběl si mi. "
" Taky si mi moc chyběla. "
" Chtěla bych ti něco říct. "
" Tak už ses rozhodla … "
" Ano. "
" A jsi si úplně jistá? Promyslela sis to dobře? "
" Mluvila jsem s Liss a došlo mi, že to chci. Že chci tebe. Napořád. "
" Ale bude to hodně složité a … nebezpečné. ", snažil se mě varovat.
" My to zvládneme. Věřím tomu. "
" Takže jsi ochotná to všechno podstoupit? "
" Ano. "
" Řekni mi jen jednu věc. ", na chvíli se odmlčel. " Nechceš to jen kvůli mně, že ne. Chceš to i kvůli sobě? "
" Miluji tě a chci to udělat pro nás pro oba. ", řekla jsem a nevěděla jsem, kde se ve mně ta slova vzala a kde jsem sebrala odvahu mu to všechno říct.

Až když jsem ta slova vyslovila, došlo mi, že to poprvé promluvilo moje srdce. Milovala jsem ho. Z ticha, které trvalo poměrně dlouho, jsem usoudila, že jsem ho zaskočila. Nebylo se čemu divit, i já sama jsem byla zaskočená.

" Miluješ mě? ", zeptal se zaskočeně.
" Ano. Nepoznal jsi to? "
" Ne. "
" Jak je to možné? "
" Asi sis to uvědomila až teď. Nemohl jsem cítit pocit, o kterém jsi sama nevěděla. "
" Už se ti to někdy stalo? "
" Nemohlo se mi to stát. Ty jsi můj osud. Na tebe jsem celou dobu čekal. A co se mého lidského života týče … nikdy jsem nebyl skutečně zamilovaný. Ne takhle. Nikdy se mi nestalo, abych miloval někoho, kdo by mě také miloval. ", řekl tichým hlasem.

To mě zaskočilo. Nevěděla jsem, co na to mám říct.

" Zaskočilo tě to? ", zeptal se.
" Popravdě? Ano. "
" Proč tě zaskočilo, že jsem ještě nikdy nebyl nikým milován? "
" Nezaskočilo mě, že jsi ještě nikdy nemiloval. Zaskočilo mě, že jsi mi právě řekl, že mě miluješ. ", řekla jsem překvapeným hlasem.
" Divíš se, že jsem do tebe zamilovaný? "
" Ano. "
" Danielle … ", řekl a udělal menší pauzu.

Uměl tak nádherně vyslovit moje jméno, že mi najednou připadalo krásné, výjimečné, tajemné. Milovala jsem, když mi tak říkal.

" Miluji tě od doby, co jsem tě našel. Copak to nevidíš? "
" Věděla jsem, že jsem ti osudem předurčená a později jsem se dozvěděla, že se ti i líbím, ale neměla jsem ani tušení … nevěděla jsem, že upíři také mohou milovat. "
" Miluji tě celým svým srdcem. "

Nebyla jsem schopná slova. Kdybych neseděla, nejspíš by se mi podlomila kolena. Ta slova, co vyslovil, byla to nejkrásnější, co jsem kdy slyšela. Byla jsem neskutečně šťastná a dojatá. Do očí se mi vkrádaly slzy. Slzy štěstí. Rozplakala jsem se.

" Neplač, můj andílku. "
" Moc mi chybíš. ", řekla jsem s pláčem.
" Ty mě také. Ani nevíš jak je pro mě těžké být tak daleko od tebe. "
" Kdy se vrátíš? ", zeptala jsem se zoufale.
" Neplač, Danielle. Prosím … nemáš ani tušení, jak moc mě to trápí. "
" Kdy… "
" Zítra. ", přerušil mě.
" Už nemáš … žízeň? "

Pořád mi dělalo problém vyslovit to slovo.

" Jen trochu. To vyřídím dnes v noci a zítra se k tobě vrátím. "
" Můžu se tě na něco zeptat? "
" Ano. "
" Živíš se lidskou krví? ", ztěžka jsem polkla při vyslovení téhle věty.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama