The Dark Valley - 4. kapitola 2/3

2. září 2011 v 17:32 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Neváhal ani vteřinu s odpovědí.

" Ano. "
" Dobře. "
" Neděsí tě to? "
" Po dnešku už mě nic nevyděsí. ", řekla jsem už téměř klidně. " A kde… "
" Neboj, jsem dost daleko od Dark Valley. Nikdy bych neublížil nikomu z tvých blízkých. Alespoň ne úmyslně. "



Ztěžka jsem polkla.

" Dobře, tak já už tě nebudu zdržovat, ať můžeš dokončit … tu záležitost. "

Nevěděla jsem, jak to mám pojmenovat.

" Moc rád jsem tě slyšel, můj andílku. "
" Já tebe taky. Můžu tě o něco požádat? "
" Ty můžeš chtít cokoliv. "
" Nemohl by si mi říkat mým jménem? "
" Jistě, jak si přeješ můj… Danielle. ", řekl a zasmál se. " Asi mi to bude chvíli trvat. "
" Máme spoustu času. "
" Miluji tě, Danielle. "
" Taky tě miluju. "

Ještě jsem chtěla dodat " upíre ", ale nechtěla jsem danou situaci zlehčovat. To, že mě někdo miluje, pro mě bylo něco úžasného a naprosto nového. Byla jsem skutečně šťastná. V telefonu se ozval tón označující konec hovoru a já odložila mobil na hranu vany. Náhle jsem pocítila úlevu, že už jsem se rozhodla. I přes to, že to bylo bláznivé, jsem věděla, že ho miluju a že jsem schopná pro něj riskovat vlastní život a stát se upírkou. Byla jsem naprosto přesvědčená, že nikdy už nebudu milovat nikoho jiného a že jsme si skutečně souzeni.

Šla jsem k umyvadlu, pustila jsem vlažnou vodu a opláchla jsem si obličej. Pak jsem šla zpět do pokoje, převlékla jsem se do noční košile a lehla jsem si do postele. Vzhledem k tomu, že jsme s Aaronem mluvili poměrně dlouho, byla jsem už dost unavená. Myslela jsem, že dnes nebudu mít s usínáním problém, ale mýlila jsem se. Neustále se mi vracela vzpomínka na to, co mi dnes Aaron řekl. Konkrétně na to, že mi potvrdil, že skutečně žije z lidské krve. Nad ránem se mi konečně podařilo usnout. Byla jsem tak moc unavená, že jsem ráno zaspala. Vzbudila jsem se, až když se mnou cloumala mamka.

" Danielle! Danielle! Vstávej! Přijdeš pozdě do školy! "
" Jo! Mami! Mami dobrý! Už jsem vzhůru! ", řekla jsem a snažila se jí tak uklidnit.

Cloumala se mnou tak silně, až jsem se uhodila do hlavy o rám postele. Když mě mamka konečně pustila, sáhla jsem si na postižené místo a cítila jsem, jak se mi tam pomalu rýsuje boule.

" Jak to, že jsi zaspala? Ty sis nenařídila budík? ", divila se.
" Nařídila. Tím jsem si jistá. ", odpověděla jsem a začala jsem se přehrabovat v šuplíku od nočního stolku, ale mobil jsem nenašla. Po chvíli mi došlo, že jsem ho včera v noci nechala v koupelně.

" Já jsem tak hloupá! Nechala jsem si večer mobil v koupelně! ", stěžovala jsem si.
" No to se stane. Teď si pospěš, ať stihneš dojet včas do školy. "
" Jasně! ", řekla jsem, vyskočila jsem z postele a běžela jsem do koupelny.

Rychle jsem si rozčesala vlasy, vyčistila zuby, jen lehce se namalovala a běžela jsem se obléknout. Oblékla jsem se do toho, co mi první padlo pod ruku. Popadla jsem školní batoh a chtěla jsem už odejít, ale vzpomněla jsem si, že mám mobil pořád v koupelně, tak jsem pro něj rychle běžela. Pamatovala jsem si, že jsem ho nechala ležet na hraně vany, ale tam nebyl. Byl ve vaně. Zřejmě se mě z plných sil pokoušel vzbudit, ale já ho neslyšela. Vibroval tak silně, že putoval po hraně vany, až nakonec skončil v ní. Naštěstí to odnesl jen kryt, který byl lehce odřený. Popadla jsem ho a rychle běžela dolů. Měla jsem asi půl hodiny zpoždění, a tak jsem zamítla snídani a vyběhla jsem rovnou ven z domu a mířila k autu. Hodila jsem batoh na sedadlo spolujezdce a nasedla jsem si. Otočila jsem klíčkem v zapalování a vycouvala jsem z naší příjezdové cesty. Vyběhla jsem z domu tak rychle, že jsem se ani nestačila rozloučit s rodiči, kteří teď stáli ve dveřích a zírali na mě. Zamávala jsem jim a zmizela jsem z naší ulice.

Jela jsem rychleji než obvykle. Chvíli poté, co jsem minula hranici Dark Valley mi začala blikat kontrolka na palubní desce. Docházel mi benzín.

" Prostě skvělé! ", postěžovala jsem si rozzlobeně.

K mojí smůle byla nejbližší pumpa vzdálená asi patnáct minut jízdy. Doufala jsem, že stihnu k pumpě dojet včas. Bohužel jsem to nestihla a já zajela s mým vyčerpaným Hummerem ke straně silnice. Byla jsem naštvaná. Vytáhla jsem z batohu mobil a vytočila číslo na tátu. Chtěla jsem mu sdělit mou situaci a poprosit ho, aby mi dovezl benzín. Táta to zvedl, ale stihla jsem říct jen, že mi došel benzín, ale nestihla jsem mu popsat, kde se právě nacházím. Vybil se mi mobil.

" Do háje! ", ulevila jsem si nahlas.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama