The Dark Valley - 4. kapitola 3/3

2. září 2011 v 20:33 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Měla jsem pocit, že se proti mně všechno spiklo. Nevěděla jsem, co mám dělat. Uvědomila jsem si, že mi nezbývá jiná možnost, než někoho zastavit a požádat, aby mě odtáhl k benzínové pumpě. Stopovala jsem asi půl hodiny, než mi někdo konečně zastavil. Byla to žena. Zastavila a stáhla okénko. Pomalu jsem přistoupila.



" Dobrý den, můžete mi prosím pomoct? Došel mi benzín a já bych potřebovala odtáhnout k benzínové pumpě. "
" Jistě, ráda vám pomohu. Shodou okolností mám kanystr benzínu v kufru. Není plný, ale vystačí vám, abyste dojela k pumpě. ", sdělila mi žena.
" To je skvělé, moc děkuji. ", poděkovala jsem.

Žena vystoupila ze svého modrého Wolkswagenu, otevřela kufr a podala mi kanystr. Pomohla jsem jí nalít mi benzín do nádrže.

" Vážně Vám moc děkuju. Zachránila jste mě. "
" Nemáte opravdu zač, slečno. "

Ještě chvilku jsem jí děkovala, pak jsme se rozloučili, já nasedla do svého auta a rozjela jsem se směrem k benzínové pumpě. Jela jsem rychleji než jindy, i když jsem věděla, že do školy stejně přijedu pozdě. Bývala bych se už dávno otočila a jela domů, jenže dnes se měly dokončit všechny přípravy na náš maturitní ples a já byla ve výboru, takže jsem tam nesměla chybět. Schůze se naštěstí měla konat až v deset hodin, takže jsem měla ještě hodinu a pár minut na to, abych tam dojela včas. Ovšem za cenu, že budu muset mít celou cestu sešlápnutý plynový pedál až na podlahu. Nikdy jsem nejezdila rychle. Neměla jsem to ráda a měla jsem z toho strach. Dnes musel všechen strach stranou.

Dojela jsem k benzínce a natankovala jsem plnou nádrž. Naštěstí jsem s sebou měla dost peněz. Stihla jsem to poměrně rychle, a tak jsem už zase seděla za volantem a jela do školy. Už jsem si začala myslet, že mě ta smůla opustila, ale to jsem si jen namlouvala. Zhruba v půli mé cesty začalo pršet. Déšť byl opravdu moc silný. Stěrače ani nestačily odvádět vodu z mého čelního skla. Nebylo skoro nic vidět, jen světla okolních aut. Pro jistotu jsem je také zapnula.

Po chvíli se k vydatnému dešti přidalo i silné krupobití. V ten okamžik se viditelnost opět snížila a já viděla jen pár metrů před sebe.

" No, to bude dneska vážně skvělý den! ", mumlala jsem si naštvaně.

Měla jsem z toho špatný pocit a trochu jsem ubrala na rychlosti. Asi po půl hodině konečně přestaly padat kroupy, ale pořád silně pršelo. Koukla jsem se na hodinky a zjistila jsem, že na schůzi maturitního výboru, bych to mohla stihnout včas. Poprvé od včerejšího večera, jsem si vzpomněla, že se mi dnes vrátí Aaron. Jakmile jsem na to pomyslela, zalil mě příjemný pocit a naskočila mi husí kůže. Nemohla jsem se ho dočkat.

Všimla jsem si, že se přede mnou tvoří kolona, proto jsem přibrzdila. Opět jsem zkontrolovala čas a došlo mi, že se z téhle kolony jen tak nedostanu. Nemohla jsem nic dělat. Kdybych alespoň mohla zavolat do školy nebo domů, ale mobil byl momentálně mimo provoz. Nezbývalo mi nic jiného než čekat.

Kolona se začala po půl hodině trochu hýbat, takže jsem jela plynule bez zastavování, ovšem pomalým tempem. Někde za mnou jsem slyšela nepříjemné kvílení brzd. Podívala jsem se do zpětného zrcátka, ale nic jsem neviděla. Viditelnost byla pořád velmi špatná. Až po pár sekundách jsem v něm spatřila rychle jedoucí auto, za kterým se kouřilo, jak usilovně brzdilo. Bylo pozdě. Silnice byla mokrá a řidič své auto nestihl zastavit včas.

V zrcátku jsem pozorovala, jak se velký černý pickup řítí přímo na mě. Zareagovala jsem bleskově, rozepnula jsem si pás a chtěla jsem z auta utéct, než do mě narazí. Nepovedlo se mi to.

Auto do mě v obrovské rychlosti narazilo a tím mě i s Hummerem posunul o několik metrů dopředu, kde jsem narazila do automobilu, stojícího kus přede mnou v koloně. Všude bylo slyšet tříštění skla, nárazy dalších aut, a hysterické výkřiky. Vzhledem k tomu, že jsem si těsně před nárazem odepnula bezpečnostní pásy, vymrštil mě náraz čelním sklem ven z Hummeru. Když jsem prorazila sklo, cítila jsem, jak se mi střepy zařezávají hluboko do paží, hlavy a zad. Slyšela a cítila jsem praskat svoje kosti. První to odnesla levá ruka, kterou jsem si zlomila o volant, když jsem byla vymrštěna z auta. Další byla pravá noha. Zlomila se v kotníku, protože se mi nějak zaklínila pod sedačkou. Vzhledem k tomu, že auto přede mnou stálo vzdálené jen nepatrný kus, dopadla jsem na jeho kapotu a hlavou jsem prorazila jeho zadní sklo. Zalila mě obrovská bolest. Neletěla jsem vzduchem daleko, ale o to horší a silnější byl můj dopad. Při dopadu na kapotu auta, mi prasklo několik žeber a já najednou nemohla dýchat.

Poté, co moje hlava několikrát posloužila jako beranidlo a dopadla jsem na auto přede mnou, výkřiky a zvuky najednou ustaly a moje bezvládné tělo se odrazilo a obloukem dopadlo dolů na silnici. Při dopadu má hlava tvrdě narazila do asfaltu, praskla mi lebka a zlámala jsem si ještě několik prstů na rukou a vykloubila rameno. Lapala jsem po dechu a z úst mi vytryskl proud karmínově rudé krve. Žebra mi prorazila plíce. Byla jsem celá pokrytá krví a neviděla jsem nic, než karmínové skvrny, jak mi krev stékala po obličeji. Cloumala mnou neskutečná bolest a moje tělo se zmítalo na silnici. Bolest byla tak silná, že jsem nedokázala myslet na nic jiného. Ale nevěděla jsem, odkud ta bolest pocházela. Měla jsem tolik zranění, že jsem bolest nedokázala nikam přiřadit. Chvíli jsem se tam svíjela v bolestech a viděla jsem, jak se kolem mě šíří černé rozmazané šmouhy. Byly to lidé, kteří mě obestupovali. Pak mi obraz splynul v jednu obrovskou černou skvrnu a moje tělo se přestávalo zmítat. Nic jsem neviděla, ani neslyšela, jen jsem cítila tu příšernou bolest. Několikrát jsem se pokoušela zakřičet bolestí, ale pokaždé se má ústa zalila dalším přívalem krve a tělem se prohnala další, ještě intenzivnější bolest. Pak jsem pocítila, jak bolest ustupuje, vzdaluje se. Věděla jsem, že tohle je můj konec a rozloučila jsem se v mysli s Aaronem.

" Miluji tě, Aarone. ", poslala jsem mu svou poslední myšlenku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Komentáře

1 Mami Mami | 3. září 2011 v 0:56 | Reagovat

precetla jsem to na jeden zátah a jediné, co mi vadí, je, ze tady jeste není pokracování...ovsem tak rychle bych já psát nedokázala, takze klobouk dolu za tempo a na kolena za príbeh...i kdyz jsem spís pres vlkodlaky, Aaron je desnej sympaták :-P

2 Verynkaaa Verynkaaa | E-mail | Web | 3. září 2011 v 10:33 | Reagovat

[1]: Vážně? Tak to jsem moc ráda, že to někoho baví číst :-) Já abych se přiznala, tak jsem to dopsala už minulý rok, jen poslední kapitoly ještě nemám přepsané, a to je asi hlavní důvod, proč to sem dávám, protože bych se sama k tomu nedokopala. Když budou čtenáři, bude větší snaha :-D Jestliže jsi spíš přes vlkodlaky, mám pro tebe možná potěšující zprávu, protože jsem začala psát povídku o vlkodlacích, ale tam mám zatím jen tři stránky, navíc jsem nastoupila na VOŠ, takže nevím, jak rychle budu psát. Pravda je, že Dark Valley jsem psala téměř rok, tak nevím jestli je to zrovna potěšující zpráva...
Původně jsem měla v plánu  přidat pokračování až v pondělí, ale přidám sem něco už dnes.
Moc díky za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama