The Dark Valley - 5. kapitola 3/8

4. září 2011 v 9:01 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Nezaváhal ani chvíli. Slyšela jsem, jak běžel pryč a já se snažila neustále myslet na brášku, abych stále plakala. Během pár sekund se Aaron vrátil a měl s sebou lékaře.

" Podívejte, ona pláče! ", řekl mu.

Lékař přistoupil a cítila jsem, jak mi zvedl oční víčka a svítil do nich malou baterkou. Viděla jsem jen lehké záblesky světla a moje zorničky na ně nepřívětivě reagovaly.



" Co se s ní děje doktore? ", zeptal se ho Aaron.
" To nevím. Její oči lehce reagují na světlo. Co způsobilo, že začala plakat? ", zeptal se lékař.
" Vyprávěl jsem jí o její rodině. O tom, že se jí narodil bráška, když byla v kómatu. Znamená to něco? "
" Zdá se, že vnímá okolí. Provedeme jí další vyšetření mozku, jestli budou patrné nějaké změny. Kde jsou její rodiče? "
" Měli by být někde v nemocnici. "
" Dobrá, pokusím se je najít, potřebuji jejich souhlas s vyšetřením. "
" Jistě doktore. "

Lékař odešel a Aaron se mnou začal opět komunikovat.

" To bylo skvělé Danielle. Dosáhli jsme toho, co jsme chtěli. "
" Děkuju. ", pomyslela jsem si, abych mu poděkovala.

Přistoupil a opět mě políbil na čelo. Z chodby jsem slyšela doktora, jak se baví s mými rodiči.

" Je to neuvěřitelné, ale její tělo začalo reagovat. Zítra jí provedeme znovu všechna nezbytná vyšetření. K tomu, ale potřebuji Váš písemný souhlas. "
" Jistě doktore, podepíšeme to. ", řekl táta a odešli s doktorem do jeho ordinace.

Aaron se posadil ke mně na nemocniční lůžko a nemluvil. Jen se mě dotýkal, konečky svých chladných prstů a svými rty, o kterých jsem si teprve ten den uvědomila, že nebyly jako zbytek jeho těla. Nebyly tvrdé a chladné. Byly měkké a teploty normálního člověka. Jeho dotyky vyjadřovaly jeho pocity. Prsty mi zabořil do vlasů a líbal mě na čelo, na rty, na krk. Věděla jsem, proč nemluví. Chtěl dál nerušeně číst v mojí mysli a vnímat tak, jaké pocity ve mně vyvolávalo jeho současné počínání. V tu chvíli mi bylo líto více, než kdy jindy, že se nemohu ani pohnout. Tak ráda bych ho teď pevně objala a oplácela mu jeho dotyky a polibky. V této chvíli jsem měla smíšené pocity. Byla jsem šťastná, že je teď se mnou a byla jsem nešťastná, že já nemohu být s ním. Chtěla jsem se konečně probudit, říct mu ta osudná slova, dát mu napít své krve stát se krvežíznivým monstrem, abych s ním mohla žít navěky. Při téhle mé myšlence vstal ze židle u mé postele a lehl si vedle mě. Pevně mě objal a do ucha mi zašeptal pár slov.

" Už nad tím nepřemýšlej, potřebuješ si odpočinout. Budu tady s tebou až do rána. "
" Miluju tě, Aarone. "
" Já tebe také, Danielle. "
" Já vím. ", pomyslela jsem si a za pár okamžiků jsem usnula. V jeho náruči to bylo více než snadné.



Aaron vyrazil na cestu do Finska. Mrzelo mě, že nemohu letět s ním. Do Finska jsem se chtěla vždycky podívat, byla to má milovaná země. Oba jsme doufali, že jeho cesta, přinese dobré zprávy.

Druhý den ráno, chvíli poté, co jsem se vzbudila, nebo přesněji, co se vzbudila má mysl, mě vezli na vyšetření. Vezli mě poměrně dlouhou chodbou a na konci zabočili do leva. Byl tam výtah. Slyšela jsem, jak zmáčkli tlačítko a pak se otevřely dveře. Zajeli se mnou dovnitř a podle tlaku, který jsem ucítila, jsem poznala, že jedeme dolů. Když výtah zastavil a dveře se otevřely, vyvezli mě ven a jeli jsme opět dlouhou chodbou. Pak zastavili, zabrzdili mi postel a odešli. Několik lidí kolem mě prošlo a pak jsem uslyšela známý hlas. Byl to lékař, který tehdy mluvil s mými rodiči a Aaronem.

" Vezměte ji dovnitř a uděláme jí CT. ", řekl lékař.
" Jistě pane doktore. ", odpověděla mu nějaká žena.

Pak mě odvezli do nějaké místnosti a nějací dva muži mě zvedli a přemístili mě na jiné lůžko. Tam mi nebylo moc příjemně. Lůžko bylo tvrdé a studené. Potom jsem uslyšela divný zvuk, jako když se zapne vysavač, ale tišší. Lůžko, na kterém jsem ležela, se dalo do pohybu a já se pomalu posouvala směrem dozadu. Když se lůžko zastavilo, uslyšela jsem další zvuky. Několikrát se opakovaly a pak ustaly. Chvíli se nic nedělo a pak se lůžko dalo opět do pohybu. Tentokrát opačným směrem.
Pár mužů mě přeneslo zpět na mou postel a odvezli mě pryč z této místnosti. Podle zvuků a toho, co jsem stihla od lékařů vyslechnout, mě vezli na CT a magnetickou resonanci. Po celý den jsem se snažila myslet jen na Stevea a Aarona, abych stále plakala. Při prvním vyšetření mi nedělalo problém plakat, ale když mě po pár hodinách vezli na další a další vyšetření, už jsem byla tak slabá, že jsem plakala spíše z vyčerpání. Je směšné, že jsem byla unavená po třech letech spánku.
Po vyšetření se opět lékař bavil s mými rodiči.

" Provedli jsme jen základní vyšetření. Zítra budou následovat další. Podle výsledků to vypadá, že její mozek dokáže reagovat na určité podněty a je téměř jisté, že vnímá své okolí a rozumí, o čem se v její blízkosti hovoří. Proto se jí teď věnujte více a mluvte na ni. "
" Jistě doktore. Moc Vám děkujeme. ", řekla mamka a v jejím hlase byly patrné vzlyky.
" To není moje zásluha. Vaše dcera je neuvěřitelně silná. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil po tak dlouhé době. Musíme ještě vyšetřit ostatní funkce jejího těla, abychom věděli, zda bude schopna sama dýchat. ", řekl doktor a odešel.
" Myslím, že bychom sem měli zítra na chvilku přivést Stevea, bude mít radost, že ho vnímá, když se ho nemůže dotknout. ", navrhnul táta mamce.
" To je výborný nápad. ", souhlasila s ním. " Také bychom mohli zavolat Maggii, jistě by ji také ráda slyšela. ", dodala.

Byl to výborný nápad. Chtěla jsem, aby za mnou Maggie přišla.

Od doby, co se rodiče věděli, že je slyším, pořád seděli u mě a vyprávěli mi, co se stalo za ty uplynulé tři roky. Dozvěděla jsem se poměrně dost zajímavých věcí. Třeba, že moje autíčko bylo po nehodě v dost katastrofálním stavu, ale i přesto ho nechali opravit. Muž, který řídil auto, které do mě narazilo, byl obviněný, ale vyšetřování dokázalo, že za to nemohl. Pak mi také vyprávěli o Steveovi. Narodil se v lednu, měřil 48 centimetrů a vážil 3200 gramů. Brzy se začal batolit a za pár měsíců už uměl i chodit a na nočník si zvykl také poměrně rychle. V době, kdy mi rodiče tohle všechno vyprávěli, byl Steve u Liss a Thoma. Nakonec Liss nejen vozila a chovala, ale příležitostně i hlídala. Liss milovala děti a uměla se o ně skvěle postarat, proto jí byl Steve tak často svěřován. Dalším důvodem bylo, aby mě Steve neviděl tak často " téměř mrtvou ". Byl u mě párkrát a těžce to nesl, stejně jako Lilly. Vždycky plakala, když mě viděla. Těšila jsem se na zítřek, až budou všichni u mě. Tak mě mrzelo, že je neuvidím.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama