The Dark Valley - 5. kapitola 6/8

5. září 2011 v 18:16 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Ani nevím, proč jsem to udělala, prostě nějaký můj instinkt mi rozkázal " podívej se ", tak jsem to udělala. Podívala jsem se do okna a uviděla jsem ho tam. Seděl na okně a pozoroval mě. Vypadalo to trochu směšně. Okno proti němu působilo jen jako křehká dřevěná ohrádka pro křečka. Byl mnohem svalnatější, než před třemi lety, nebo jsem si toho tehdy moc nevšímala. Ne, toho bych si určitě všimla.

" Páni. ", řekla jsem prostě.
" Potřeboval jsem se nějak zaměstnat, abych nezešílel, když jsem nemohl být s tebou. ", odpověděl a elegantně seskočil z okna.



Přistoupil ke mně blíž a políbil mě na rty. Byl to velmi procítěný polibek, něco mezi " vítej zpátky " a " nejradši bych tě líbal po zbytek věčnosti ". Líbilo se mi to. Chybělo mi to. Bylo znát, že už se nebojí, že by mě mohl opět poranit. Tento polibek byl naprosto bezstarostný. Možná proto byl pro mě tak výjimečný.
Pak se jen kousek odtáhnul, aby mi viděl do očí. Na tváři měl spokojený, řekla bych i šťastný výraz.

" Po tomhle jsem toužil tři roky. ", řekl s něžným úsměvem.

Pohladila jsem ho po tváři a přitom jsem se mu dívala do očí.

" Počkat! ", zarazila jsem se. " Já jsem ho teď pohladila po tváři? Ano! ", proběhlo mi myslí.
" Je to rychlé, že ano? ", zeptal se Aaron a pořád se spokojeně usmíval.
" Ano, to tedy je. ", odpověděla jsem s úžasem. " Ale s nohama ještě hýbat nemohu. ", dodala jsem v zápětí.
" To by se mělo napravit v několika příštích hodinách. ", ujišťoval mě.
" Dobře. ", přikývla jsem, usmála jsem se na něj. " A teď mě ještě polib. ", požádala jsem ho.

Ze široka se usmál a znovu mě políbil.

" Zůstaň tu se mnou, prosím. ", požádala jsem ho.
" Zůstanu. ", odpověděl, pomohl mi posunout se a lehl si vedle mě na postel.

Přitáhnul si mě k sobě tak, abych měla hlavu na jeho hrudi, a já jsem mu položila ruku kolem pasu. Objal mě jednou rukou kolem ramen a druhou si hrál s prsty na mé ruce, která spočívala kolem jeho pasu. Pořád mi jeho dotek nepřipadal chladný.

" Nepřipadáš mi teď tak chladný. ", poznamenala jsem.
" Protože máš mou krev v těle. Až se uzdravíš, krev opustí tvoje tělo a budeš mít normální teplotu. "
" Myslela jsem si to. ", řekla jsem a usmála jsem se.
" Teď se potřebuješ vyspat. Zítra bude náročný den. "
" Jo, to máš pravdu. "
" Krásné sny. ", popřál mi.
" Budeš snít se mnou? "
" Jestli ti to nevadí. "
" Nevadí. "

Usmál se a políbil mě do vlasů. Během okamžiku jsem usnula.

Ráno mě Aaron probudil polibkem.

" Lásko, budu už muset odejít, ale slibuji, že se brzy vrátím. "
" Nechci, abys odešel. ", řekla jsem smutně.
" Neboj, vydrž jen chviličku. "
" Byla jsem bez tebe tři roky, další chviličku už bez tebe nevydržím. "
" Přijdu hned, jak začnou návštěvy, nesmí mě tu vidět. Brzy tady budu zase s tebou. ", ujistil mě, pak mě políbil a odešel.

Chvilku jsem ještě ležela a odpočívala, protože mi bylo jasné, že mě dnes čeká opravdu náročný den, plný vyšetření. Věděla jsem, že nebude dlouho trvat a do pokoje přijde lékař, který mě bude informovat o všem, co mě bude dnes čekat. Bála jsem se. Nikdy jsem neměla dobrý pocit z nemocničního prostředí. Je vskutku zvláštní, že jsem měla strach, když pomyslím na to, co už jsem zažila. Podstoupit několik nepříjemných vyšetření je nic v porovnání s tím, co jsem musela prožít při té autonehodě. Při vzpomínce na lámání a praskání kostí a na střepy, zařezávající se mi všude, mi běhal mráz po zádech. Ale i přes tohle všechno jsem měla štěstí a jizvy, které jsem měla na obličeji od střepů se mi téměř zhojily a po včerejší noci po nich nebylo ani stopy. To byla další směšná věc. Strachovala jsem se o svůj obličej a přitom jsem stále nemohla hýbat nohama. Na okamžik jsem pomyslela, jestli se nemůže stát, že by Aaronova krev nezvládla zhojit všechna poranění.

" Co když zůstanu ochrnutá? ", pomyslela jsem si.

Zahnala jsem tu myšlenku. Aaron mě ujistil, že budu v pořádku. Několik hodin to potrvá, ale budu v pořádku. Měla bych být.

Jak jsem si myslela, asi po hodině ke mně do pokoje přišel lékař a informoval mě o všem, co se mnou hodlají provést. Poté odešel a do pokoje přišli dva muži. Domyslela jsem si, že se jedná o zdravotníky, vzhledem k jejich bílému oděvu.
Nejdříve mě vezli na CT. To už jsem znala a obavy jsem neměla. Asi po dvaceti minutách vyšetření skončilo a lékař čekal na výsledky. Mezitím mě dovezli zpět do mého pokoje. Pak jsem mohla opět chvíli nastřádat síly. Teď byl na řadě EEG. Znovu pro mě přišli ti dva muži a odvezli mě do ordinace.

Lékař byl milý a příjemný. Podrobně mi vysvětlil, co přesně bude potřeba udělat, protože si všiml mé nervozity. Posadil mě do pohodlného křesla a na hlavu mi umístil " slušivou " čepici se zabudovanými vývodnými dráty. Poté pro jistotu zkontroloval, zda všechny elektrody mají správný kontakt a mě sdělil, abych se úplně uvolnila. Občas mě lékař požádal, abych otevřela a znovu zavřela oči nebo abych zhluboka dýchala. Připadalo mi, že to dělal jen proto, abych neusnula, vyšetření totiž trvalo necelé dvě hodiny. Rozloučila jsem se s lékařem a sestra mě vezla zpět na pokoj.

Už když jsme vyjeli z výtahu, viděla jsem, že na konci chodby stojí několik lidí. Byli daleko a oči mi ještě tolik nesloužily, takže jsem je nepoznala. Když jsme se ale přiblížili, poznala jsem mamku, tátu, Aarona, Liss, Lilly a s nimi tam stál malý chlapec a vysoký mladý muž. Nejdřív jsem si myslela, že chlapec a muž nepatří k mojí rodině, protože stáli opodál, pak mi ale došlo, kdo by ti dva mohli být. Steve a Thom. Jen co mě rodiče spatřili, běželi ke mně.

" Danielle! Danielle, zlatíčko! ", volala na mě mamka vesele. " Ty ses probudila! Ó zlato, já mám takovou radost! ", řekla mi a objala mě.
" Zlato, vítej zpátky. ", řekl táta a přes všechnu snahu se mu nepodařilo zadržet slzy.
" Ahoj všichni. ", zachrčela jsem.
" Ty i mluvíš! To je úžasné! ", rozplývala se mamka a tiskla se k tátovi, který ji objal. Oba plakali.

Pak ke mně přišel i Aaron.

" Věděl jsem, že to dokážeš, lásko. ", řekl a políbil mě na čelo.

Když Aaron ustoupil na stranu, stál tam Steve. Měl krásné vlnité a světlé vlasy střižené na krátko a výrazné modré oči. Díval se na mě a byl dost plachý. Podařilo se mi trochu pohnout rukou směrem k němu a pozdravit ho.

" Ahoj Steve. "

Nesměle se ke mně přiblížil a chytil mě za ruku.

" Ahoj. ", řekl roztomilým hlasem dvouletého dítěte.

Podíval se na mamku a zeptal se.

" Sestřička je nemocná? "
" Ano, Steve, ale už se uzdravuje. "

Byl tak roztomilý! Chtěla jsem ho vší silou obejmout. Udělala jsem to. Napřáhla jsem k němu svoje ruce a on pochopil, co tím míním. Objali jsme se a já viděla, jak mamka s tátou pláčou štěstím.

Aaron mě odvezl do mého pokoje a všichni nás následovali. Prošla jsem si celou řadou vítání a objímání. Nejvřelejší objetí samozřejmě patřilo Lilly. Když mi Aaron pomohl zpět do postele, Lilly na ni vyskočila také a pořád mě objímala jako klíště.
Pak jsem uviděla Liss.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama