The Dark Valley - 6. kapitola 3/4

13. září 2011 v 20:49 | Verynkaaa |  The Dark Valley
" Nemožné! ", řekl lékař překvapeně. " Nechápu, jak je to možné. Vy jste opravdu zvláštní případ slečno. Jako byste přitahovala zázraky. ", dodal a nenápadně kroutil hlavou.
Přistoupil ke zdravotní sestře a začali se potichu bavit.
" Ochrnutí nemůže přeci jen tak zmizet! To je nemožné! ", řekl lékař.
" Také mi to připadá velmi zvláštní. ", odpověděla mu sestra.
" Ani nevím, jak to mám vysvětlit jejím rodičům, až se mě budou ptát. "
" Tak provedeme ještě nějaká vyšetření, třeba něco najdeme a nalezneme tak příčinu jejího brzkého uzdravení. "
" To je velmi dobrý nápad, sestro. "
Lékař se otočil zpět ke mně.


" Slečno, zítra provedeme další vyšetření. Teď si odpočiňte a už žádné další pokusy, ano? "
" Jistě, doktore. ", odpověděla jsem.
" Výborně. Nashledanou, slečno Matthewsová. ", řekl lékař a spolu se sestrou odešel.
Posadila jsem se a vytáhla jsem dopis, který jsem ukryla pod polštář. Znovu jsem se zahleděla na jméno napsané na listu papíru. Bylo to jeho písmo, tím jsem si byla jistá. Otevřela jsem ho.
DANIELLE, STRÁVIL JSEM CELOU NOC V KNIHOVNĚ A HLEDAL JSEM INFORMACE, KTERÉ BY SOUVISELY S LOGANEM. NĚCO JSEM NAŠEL, ALE NENÍ TO ZCELA USPOKOJIVÁ MOŽNOST. ODJEL JSEM SE PŘIPRAVIT A ZAJISTIT VŠE POTŘEBNÉ. VŠE TI PODROBNĚ VYSVĚTLÍM, AŽ SE VRÁTÍM … Z VÝLETU.
AARON
Pochopila jsem, že výletem myslel lov. Ani jsem si nepamatovala, kdy byl naposledy uhasit svou žízeň. Zajímalo mě, co Aaron odhalil, ale bála jsem se, že to nebudou dobré zprávy. Dopis jsem schovala zpět pod polštář a lehla jsem si. Ospalá jsem nebyla, tak jsem jen tak ležela a přemýšlela o různých věcech. Poslouchala jsem dění za dveřmi od mého pokoje a zároveň jsem sledovala hodiny na stěně nad dveřmi. Bylo teprve poledne a návštěvní hodiny začínaly až za pár hodin. Přemýšlela jsem, čím bych se mohla zabavit, aby mi čas rychleji ubíhal. Posadila jsem se a začala jsem se přehrabovat v šuplíku od nočního stolku. Našla jsem v něm pár tužek a propisek, blok s linkovanými listy, tužkové baterie a hudební přehrávač spolu se sluchátky. Nepoznávala jsem ho, nebyl můj. Ze zvědavosti jsem vložila baterii do zadní části světle modrého přístroje, nasadila jsem si sluchátka a spustila jsem přehrávání. Napjatě jsem čekala, jaká skladba začne hrát první. Ihned, jak začalo přehrávání, jsem zjistila, od koho byl tento přehrávač. Neustále jsem netrpělivě přeskakovala skladby. Byly tam přesně ty písně, které jsem naprosto milovala. Už tak dlouho jsem je neslyšela. Otočila jsem přehrávač na bok a našla jsem kolečko na ovládání hlasitosti. Otočila jsem ho, jak jen to šlo, zavřela jsem oči a nechala jsem se unášet těmi úžasnými basy, které mi útočily silnými nárazy na moje ušní bubínky. Vnímala jsem jen tu úžasnou hudbu a husí kůži, která mi naskočila hned při první skladbě a věrně vydržela až do úplného konce přehrávání. Aaron přesně věděl, co mi dokáže udělat radost.
Když se přehrály všechny skladby, uložila jsem přehrávač do šuplíku a nechala jsem si v hlavě dál hrát skladbu, jejíž melodie se mi vetřela do paměti. Než jsem to stihla jakkoliv zaznamenat, začaly návštěvní hodiny a moji rodiče společně se Steveem vcházeli do mého pokoje.
" Ahoj, zlato. ", pozdravili mě.
" Ahoj. ", pozdravila jsem je všechny.
" Ahoj sestřičko. ", zamumlal Steve a přiběhl ke mně.
Objala jsem ho a on mi objetí oplatil. Políbila jsem ho na tvář a usmála jsem se na něj.
" Mluvili jste už s doktorem? ", zeptala jsem se po chvíli rodičů.
" Ne, ještě ne. ", odpověděl táta. " Proč se ptáš? Je snad něco nového? "
" Ano. Je tu něco, co zaskočilo i lékaře. ", odpověděla jsem.
" Proboha, jen doufám, že to jsou dobré zprávy. ", zděsila se mamka.
" Myslím, že to jsou moc dobré zprávy, mami. ", řekla jsem, abych ji napnula a uklidnila.
" Tak rychle povídej! ", pobídl mě táta.
" Vlastně bych vám to raději ukázala. Mluvit můžeme později. "
Odhrnula jsem si z nohou přikrývku a pomalu jsem vstala z postele. Viděla jsem, jak na mě udiveně zírají. Líbil se mi ten pocit, co mě v tu chvíli pohltil. Cítila jsem se, jako kdybych dokázala něco naprosto nemožného. Rozhodla jsem se, že se nechám ještě chvíli obdivovat, a tak jsem se malými krůčky dokázala dostat až k mamce, která měla výraz, jako kdyby se dívala na něco nadpřirozeného.
" Tak co na to říkáte? ", zeptala jsem se.
Viděla jsem, jak se mamce začínají lesknout oči. Objala mě vší silou a plakala.
" Já mám takovou radost! ", řekla šťastně se slzami v očích.
Když se mi podařilo vyprostit se z matčina objetí, přešla jsem k tátovi. Také mě objal, ale jeho citový projev nebyl tak silný, jako matčin. Nikdy nic výrazně neprožíval.
" Udělala jsi nám velkou radost. ", řekl prostě.
Pak byla řada na Stevovi. Přistoupila jsem k němu a sehnula jsem se k němu.
" Já mám taky radost, že už jsi zdravá. ", řekl roztomile. " A budeš si se mnou už moct hrát? ", zeptal se.
" To víš, že budu. ", odpověděla jsem mu se smíchem.
Pak mě objal, což jsem vůbec nečekala.
" Mám tě moc ráda, Stevee. ", řekla jsem.
" Já tebe taky, sestřičko. "
Pak mě pustil a zeptal se mě.
" A kdy už s námi půjdeš domů? "
" To nevím. Musí mi to dovolit pan doktor, víš? "
" Aha. ", řekl zklamaně.
Šla jsem se raději posadit zpět na postel, protože jsem cítila, jak mi slábnou nohy.
" Za to může také Aaron? ", zeptala se mamka po chvíli.
" Ano. ", odpověděla jsem prostě.
Mamka jen přikývla.
" Něco jsme ti přinesli. ", řekl táta.
" Ano? A co je to? ", zeptala jsem se zvídavě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama