The Dark Valley - 6. kapitola 4/4

13. září 2011 v 20:53 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Táta sáhl do levé kapsy od bundy a vytáhl nějakou malou, černou, plastovou krabičku. Teprve, když mi to podával, zjistila jsem, že je to mobilní telefon. Byl úplně nový.
" Tati, já moc děkuju, ale to nemuselo být. Stačil by mi můj starý mobil. "
" Ten je bohužel nepoužitelný. Zničil se při té nehodě. ", řekl opatrně.
Věděl, že pro mě bylo toto téma ještě poměrně bolestné a nechtěl se o něm moc zmiňovat.
" Aha. To jsem nedomyslela. Tak ještě jednou moc děkuju. "
" V pořádku, zlato. Sim kartu jsme zachránili ze starého mobilu, takže máš stejné číslo i všechny kontakty. ", poznamenal táta.
" To je super. "


Začala jsem si prohlížet telefonní seznam a zarazila jsem se u jednoho kontaktu. Maggie. Bože Maggie. Na ni jsem úplně zapomněla. Tak dlouho už jsem ji neviděla! Mamka si změny mého výrazu všimla.
" Děje se něco, zlato? "
" Ne, já jen … zapomněla jsem na Maggii. ", řekla jsem smutně. " Ví vůbec, že už jsem se probudila? "
" Já myslím, že ne. Můžeš jí zavolat. Chceš, abychom tě tu nechali? "
" Ano, mami. To by od vás bylo milé. "
" Dobře. My si tedy zajdeme do kantýny na kávu a dortík. Co říkáte? ", zeptala se a dívala se především na Stevea.
" Ano, ano! ", volal nadšeně Steve.
" Takže my se vrátíme asi za hodinu, ano? "
" Děkuju, mami. "
" V pořádku, zlato. ", řekla mamka, políbila mě na čelo a všichni odcházeli z mého pokoje. Steve na mě mával oběma rukama a já mu také zamávala.
Byla jsem sama a mohla jsem konečně zavolat Magii. Velmi jsem si vyčítala, že jsem na ni zapomněla.
Vytočila jsem její číslo a čekala jsem, až se na druhé straně ozve hlas mojí nejlepší přítelkyně.
" Haló? ", ozvalo se nejistě.
" Ahoj Maggie. ", odpověděla jsem.
" To jsi ty, Danielle? ", zeptala se nevěřícně.
" Ano, Maggie. "
" To snad není možný! ", vyjekla úžasem. " Proboha, kdy ses probudila? "
" Před dvěma dny. ", odpověděla jsem.
" No to je úžasné! Já … já za tebou zítra přijdu, ano? "
" To budu moc ráda, Maggie. "
" Už se tě nemůžu dočkat! Musím ti toho tolik povědět! "
" Něco už jsem slyšela, když si za mnou byla naposledy. Moc se na tebe těším. "
" Jsi nějaká smutná, Danielle. Děje se snad něco? "
" Moc mě mrzí, že jsem se ti neozvala dřív, Maggie. "
" Neblázni, Danielle! Já se nezlobím. Všechno si vynahradíme zítra, uvidíš. "
" Tak dobře. "
" Danielle, moc mě to mrzí, ale musím už končit. Přijel pro mě Patrick. Jdeme do kina, víš? "
" Počkej, chceš mi říct, že chodíš s Patrickem? "
" Jo, už skoro tři roky. "
" Tak to je bomba! "
" Říkala jsem ti, že ti toho musím hodně povědět. "
" V tom případě se těším ještě víc. "
" Fajn. Hele, já už vážně musím jít. "
" Jo, jasně. Tak se měj hezky a všechno mi zítra povíš! "
" Tak to je samozřejmý. "
" Ahoj, Maggie. "
" Ahoj. "
Po skončení hovoru, jsem si začala lámat hlavu nad tím, jak Maggie úplně změnila názor na Patricka. Podle ní, byl Patrick Bradley ten nejnudnější kluk na škole. Evidentně se za ty tři roky hodně změnila. Velmi jsem se těšila na zítřejší Maggiinu návštěvu. O to víc, že náš rozhovor byl tak krátký. Rodina se měla vrátit až za tři čtvrtě hodiny a já jsem se na tu dobu musela ještě nějak zabavit. Mobil, který jsem ještě svírala v rukou, jsem se rozhodla znovu použít. Opět jsem použila svůj telefonní seznam, ale tentokrát netrvalo nalezení požadovaného kontaktu tak dlouho, jako tomu bylo u Maggie. Vytočila jsem hned první číslo. Číslo na Aarona. Telefon nestihl zazvonit více než jednou a na druhé straně se ihned ozval jeho hlas.
" Ahoj. ", řekl prostě.
" Ahoj. "
Chvíli bylo slyšet jen jeho těžké oddechování.
" Neruším?", zeptala jsem se po chvíli.
" Ne, v pořádku. Ještě … ještě mě neviděli. Najdu si jiné. "
" Cože? ", zeptala jsem se nechápavě.
" Zrovna jsem lovil, víš? "
" Já … se omlouvám. Nechtěla jsem ti překazit lov. "
" Moje chyba. Neměl jsem si s sebou brát mobil. A odkud vlastně voláš? Myslel jsem, že u sebe nemáš mobil. "
" Táta mi ho před chvílí přinesl. "
" Takže jsem první, komu tě napadlo zavolat? To mi lichotí. ", řekl mile a smál se.
" No … vlastně jsi druhý. Před tebou jsem ještě mluvila s Maggií. "
" A jak jste si popovídali? "
" Vlastně téměř vůbec, neměla čas, ale slíbila mi, že se za mnou zítra zastaví. "
" A v kolik hodin? "
" To nevím. Jak se jí to bude hodit. Proč se ptáš? "
" Chtěl jsem si s tebou také promluvit, ale nerušeně. "
" Týká se to Logana, mám pravdu? "
" Ano. "
" A nemůžeš přijít dnes večer? To nás nikdo rušit nebude. "
" To asi nepůjde. Ještě jsem hladový. Musím ještě lovit. Nechci nic riskovat. "
" Jistě, to chápu. A kdy se vrátíš? "
" Nejdříve zítra ráno. "
" Tak přijď ráno, to nás nikdo rušit nebude. Budeme mít klid. "
" Dobrá, pokusím se to stihnout. Už musím končit, myslím, že se blíží nějací lidé. "
" Samozřejmě. Miluji tě, Aarone. "
Odpovědi už jsem se nedočkala. Byl to zvláštní rozhovor. Aaron byl vždy tak milý a laskavý, tehdy jsem z jeho hlasu cítila chlad a odtažitost. Možná to bylo tím, že byl uprostřed lovu nebo to bylo tím, co zjistil v městské knihovně. V každém případě jsem byla dost nervózní, už jen proto, že jsem nemohla být s ním. Ani jsem mu nestihla říct, že už chodím. Moc jsem chtěla být s ním. Bez jeho přítomnosti, jsem se cítila prázdná. Jako kdybych nebyla úplná a kousek ze mě scházel.
Mobil jsem položila na noční stolek, lehla jsem si na bok a peřinou jsem se přikryla až ke krku. Zavřela jsem oči a snažila jsem se na nic nemyslet. Všechny myšlenky, které se jen přiblížily k mé mysli, jsem poslala pryč. Hlavu jsem měla čistou a konečně přišel spánek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama