The Dark Valley - 7. kapitola 1/4

14. září 2011 v 9:13 | Verynkaaa |  The Dark Valley
7. Přípravy



Probudila jsem se a všimla jsem si, že v pokoji je šero. Otočila jsem se k oknu, ale žaluzie byly vytažené a okna zavřená. Vstala jsem a šla jsem k oknu. Viděla jsem, jak se stromy ohýbají pod náporem větru a jak se na hladině nedaleké řeky tvoří kruhy od dopadajících kapek deště. Otočila jsem se, abych se podívala, jaký čas ukazovaly hodiny. Bylo osm večer a návštěvy před dvěma hodinami skončily. Spala jsem opravdu dlouho.
Kousek ode mě stála židle. Přisunula jsem si ji k oknu, posadila jsem se a pozorovala jsem, jak kapky deště stékají po okně. Vydržela bych se takhle dívat věčnost, kdyby nepřišla zdravotní sestra.
" Dobrý den, slečno. Vaši rodiče už museli odejít, ale mám vám vzkázat, že zítra opět přijdou. "
" Dobře, děkuji Vám. "
" Potřebujete něco, slečno? Jak se cítíte? "
" Cítím se výborně, děkuji. Nemohla bych dostat nějaký prášek na spaní? Před chvilkou jsem se vzbudila a večer bych nemohla usnout. "
" Dobře, podívám se do Vaší karty, jestli Vám mohu dát prášek na spaní. "
" Děkuju. "
" Za okamžik se vrátím, slečno. "
Sestra odešla a já jsem opět začala sledovat dění za oknem. Nikdy jsem přírodu nepozorovala a o to víc jsem se snažila pochytit i ty sebemenší detaily. Bohužel jsem si pro svou novou zálibu nevybrala to nejvhodnější počasí, ani prostředí. Sestra opět vešla do mého pokoje a nesla s sebou malý plastový kelímek s léky.
" Slečno, tady máte Vaše léky a je tam i prášek na spaní. ", řekla a položila kelímek na můj noční stolek.
" Moc děkuji, sestro. "
" Nemáte zač. ", řekla a odešla.
Vstala jsem ze židle a šla jsem si sednout na svou postel. Spolkla jsem léky a nakonec i tabletu na spaní. Opět jsem si lehla a přikryla jsem se. Prášek na spaní naštěstí začal působit už po krátké době a já znovu usnula.
Když jsem se následující den probudila, bylo už pozdní poledne, téměř odpoledne. Prášek na spaní mě neuspal, ale doslova mě umrtvil. Probudila jsem se s krásným pocitem a prázdnou hlavou, zcela bez myšlenek. Odhrnula jsem peřinu, pomalu jsem vstala z postele a šla jsem do koupelny. Provedla jsem ranní hygienu a převlékla jsem se z noční košile. Byl to dobrý pocit, moci se umýt a převléct bez něčí pomoci. Když jsem dokončila hygienu, vrátila jsem se zpět do pokoje, kde na mě čekala zdravotní sestra s kolečkovým křeslem.
" Dobré poledne, slečno. Jste připravená na dnešní rehabilitaci? "
" Ano, jistě, ale to křeslo už nebude potřeba. "
" Slečno, víte, co se stalo posledně, když jste přetížila své svalstvo. Nechceme, aby se to opakovalo, proto se prosím posaďte do křesla. "
Sestra byla poměrně dost rázná, a proto jsem se rozhodla jí neodporovat a posadila jsem se.
Rehabilitace opět probíhala bez problémů a já cítila lehkou bolest svalů, která byla následkem náročné rehabilitace a zároveň známkou, že prozatím se vše vyvíjí tak, jak by mělo. Sestra mě odvezla zpět na pokoj a doslova mi nařídila, abych se minimálně dvě hodiny nepokoušela vstát z postele. To tentokrát nebylo tak těžké splnit, protože za mnou na návštěvu přišla mamka. Tentokrát sama.
" Ahoj, zlato. "
" Ahoj mami. "
" Jak ti je? "
" Trochu mě bolí svaly, ale to je normální. "
" Včera jsme se za tebou vrátili, ale spala si, tak jsme tě nechtěli budit. ", omlouvala se mamka.
" Já vím, mami, to je v pořádku. "
" A co Maggie? Popovídali jste si? "
" Ani ne, neměla čas, ale dneska se za mnou zastaví. "
" Tak to máš radost, ne? "
" Ano. Strašně moc se na ni těším. Musíme si toho hodně povědět. "
S mamkou jsme si dlouho a dobře popovídali, ne jako dcera s matkou, ale jako dvě dobré přítelkyně. Pak už musela odejít, ale sama jsem nebyla dlouho. Maggie přišla chvíli poté, co mamka odešla.
" Ahoj, Danielle! ", zvolala Maggie nadšeně a běžela ke mně.
" Ahoj, Maggie! Tak ráda tě vidím! ", řekla jsem šťastně a objala jsem ji.
Nedokázala jsem zadržet slzy a tak jsem se rozplakala.
" Taky tě moc ráda vidím, Danielle. "
" Všimla jsem si, že máš nový účes! "
" Ano, už to chtělo změnu. Líbí se ti? "
" Moc ti to sluší. "
" Děkuju ti. "
" A co ty a Patrick? Pořád nechápu, jak jste se mohli dát dohromady. "
" No to byla jedna velká náhoda. Připravovali jsme ve výboru vše ohledně maturitního plesu. Každá třída si měla zvolit zástupce, který bude prezentovat její návrhy. Po tvé nehodě zvolili za zástupkyni mě a z další třídy zvolili právě Patricka. Dohodli jsme se, že budeme mít ples společně a proto jsme se s Patrickem museli několikrát sejít a probrat všechny detaily. Pak jsme zjistili, že si rozumíme a on mě pozval na schůzku. Pak mě pozval na ples a po něm jsme spolu začali chodit. Je opravdu úžasný a skvěle si rozumíme. "
" Tak to je moc dobře, Maggie. Jsem ráda, že jsi šťastná. "
" Ano, to teď skutečně jsem. A co ty a Aaron? Jak to mezi vámi pokračuje? "
Ve chvíli, kdy mi Maggie položila tuto otázku, mě přepadlo mnoho různých pocitů. Cítila jsem na sebe vztek a zlost, že jsem zapomněla na jeho návštěvu, kterou jsem pravděpodobně celou prospala. Dále jsem cítila obavy a strach, jelikož jsem nevěděla, jestli u mě byl a jestli nepřišel do kontaktu s Loganem a v neposlední řadě mnou cloumal neskutečný stesk. Tak dlouho jsem bez Aarona ještě nikdy nebyla.
Maggie si všimla, že se se mnou něco děje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama