The Dark Valley - 7. kapitola 3/4

15. září 2011 v 9:22 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Bylo mi jasné, že vycítil mé pocity.
" A z čeho mám ten strach, sis také zjistil? Nebojím se přeměny! Bojím se toho, že by nás Logan našel příliš brzy. Bojím se o tebe! Aarone, já tu přeměnu chci, ale ne z povinnosti. Chci ji z lásky k tobě. Chci ji, protože chci tebe. Navždy. Jestli je moje přeměna jediná možnost, jak toho dosáhnout, pak jdu do toho, protože tě miluju a nechci žít bez tebe ani minutu. ", řekla jsem a přitom jsem se mu stále upřeně dívala do očí.
Zahlédla jsem, jak se mu zaleskly oči a udiveně jsem sledovala, jak mu slza stékala po tváři. Čekala bych jakoukoli reakci, ale tohle mě zaskočilo. Ještě nikdy jsem ho neviděla ronit slzy. Ani jsem nevěděla, jestli je to u upírů možné.
Zvedl ruku a pohladil mě po tváři.


" To je to nejkrásnější a nejupřímnější vyznání, které jsem kdy slyšel, Danielle. Neskutečně tě miluji a jsem skutečně šťastný, že ty ke mně cítíš to samé. Proto udělám vše pro to, aby vše dopadlo tak, jak má. Nenechám tě nikdy na tomhle světě samotnou, to ti slibuji. "
Naklonil se blíž ke mně a přitiskl své rty na mé. Bylo poznat, že ho zcela opustily obavy, že by mě mohl poranit svými špičáky. Líbal mě něžně, ale zároveň naléhavě a vášnivě. Jeho jazyk tančil s mým ve smyslné harmonii. Na tváři jsem cítila chlad od slz, které se stále linuly z jeho očí. Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Já ho objala kolem krku a prsty jsem mu zabořila do jeho jemných hustých vlasů a užívala jsem si tento okamžik naplno. Tiskli jsme se k sobě tak silně, že jsme oba cítili tlukot srdce toho druhého. Takový polibek, plný pocitů a skutečné vášně, jsem ještě nikdy nezažila. Připadala jsem si jako v nebi.
Náš polibek trval snad věčnost a jistě by ještě dlouho pokračoval, kdyby nás nevyrušila zdravotní sestra.
" Ó, velmi se omlouvám, ale klepala jsem. "
Aaron už měl s touto situací zkušenost, proto zůstal můj ret neporušen. V klidu se odtáhl a usmál se na mě. Oplatila jsem mu úsměv a pak jsme uvolnili svá obětí.
" To je v pořádku, nejspíš jsme přeslechli klepání. ", řekl Aaron klidně.
" Slečno, nesu Vám Vaše léky. ", řekla a podala mi známý plastový kelímek.
" Ano, jistě. "
" Budete dnes potřebovat prášek na spaní? ", zeptala se mě.
" Ne, dnes už ne, děkuji. "
" Dobře. ", řekla a podívala se na Aarona. " Pane … "
" Dark. Aaron Dark. ", doplnil ji Aaron.
" Ehm, ano. Budete už muset odejít, pane Darku, návštěvní hodiny skončily už před půl hodinou. "
" Ano, jistě, jen se rozloučím. "
" Samozřejmě. ", řekla sestra a odešla.
Vzala jsem do rukou kelímek s léky a spolkla jsem je. Otočila jsem se na Aarona.
" Takže dnes ještě přijdeš? "
" Ano. Za okamžik budu zpět. "
" Dobře. "
Naklonil se ke mně a znovu mě políbil. Tentokrát to byl jen krátký polibek, který symbolizoval loučení. Pak vstal a odešel. Slyšela jsem na chodbě, jak se loučí se sestrou. To měla být prevence, aby věděla, že již odešel a aby nás nerušila při " tréninku ". Přeci jen jsem si neuměla představit, jak by se sestra tvářila, kdyby přišla do mého pokoje a uviděla Aarona, jak ztěžka dýchá a zírá na mou krvácející ruku.
Lehla jsem si na postel a čekala jsem, až se vrátí. Náhle jsem zaslechla lehké údery na okno. Vstala jsem, abych se podívala, co se venku děje. Za oknem byl Aaron a chtěl, abych mu otevřela. S úžasem jsem okno otevřela a zírala jsem na něj.
" Pustíš mě dovnitř? Je to tu trochu nepohodlné. ", řekl Aaron s úsměvem ve tváři.
" Jo, jasně. ", řekla jsem a ustoupila jsem kus stranou. Aaron ladně seskočil z okenního parapetu ke mně do pokoje a zavřel za sebou okno.
" Tak ty ke mně od teď budeš chodit oknem? ", zeptala jsem se pobaveně.
" To je jen pro jistotu, aby mě nikdo nezahlédl a měli jsme klid. ", řekl a pohladil mě po tváři. "" Ale jestli se ti to zalíbilo, můžu to dělat častěji., řekl s úsměvem.
" Myslím, že se spokojím s klasickým příchodem s použitím dveří. "
" Tak to jsem rád, vážně to nebylo moc pohodlné. "
" To ti věřím. "
" Takže … jsi připravená? ", zeptal se a jeho výraz lehce zvážněl.
Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla jsem.
" Ano, jsem připravená. Co ty? "
" Já také. "
" Pak můžeme začít. ", řekla jsem a chytila jsem ho za ruku.
Odvedla jsem ho ke své posteli a oba jsme se posadili. Aaron mi chvíli hladil ruku a díval se na ni.
" Aarone, já to skutečně chci. ", ujišťovala jsem ho.
" Já vím. "
" Čím to uděláme? ", zeptala jsem se a hledala jsem po pokoji něco, čím bych si mohla způsobit drobnou ranku na prstě.
" Chvilku počkej. ", řekl a zmizel na chodbě.
Během okamžiku byl zpátky u mě v pokoji a seděl na tom samém místě, jako před chvílí. Vzal mou ruku do své, otočil ji dlaní vzhůru a něco mi do ní vložil. Podívala jsem se, co to je a byl to malý špendlík z nástěnky, která visela na chodbě. Když jsem ho uviděla, zasmála jsem se.
" Co se děje? ", zeptal se.
" Když mi Liss vysvětlovala, jak se máme připravovat na přeměnu, uváděla špendlík, jako příklad pro první zkoušky. "
" Aha. ", řekl a také se usmál. " To jsem vážně nevěděl. "
Uchopila jsem špendlík a chtěla jsem začít, když najednou vstal a byl na druhé straně místnosti.
" Co se stalo? "m zeptala jsem se.
" Asi bude lepší, když poprvé budu udržovat bezpečnou vzdálenost. "
" Samozřejmě. Můžu začít? "
" Můžeš. "
Vzala jsem špendlík a rozřízla jsem si povrch kůže na jednom z prstů levé ruky. Trochu jsem prst zmáčkla a když se objevila krev, podívala jsem se na Aarona. Měl zavřené oči, byl opřený o zeď, ruce sevřené v pěsti a ztěžka oddechoval. Nesnažila jsem se na něj mluvit nebo se k němu přiblížit, věděla jsem, že to by situaci jen zhoršilo. Musel se s tím vypořádat sám.
Po chvíli jsem si všimla, že uvolnil ruce a jeho dech se zklidnil. Pak otevřel oči a díval se na mě.
" Chvilku tady na mě počkej. ", řekla jsem a odešla jsem z pokoje.
Mířila jsem na sesternu, aby mi sestra dala kousek náplasti. Neptala se, jak jsem se poranila. Prostě mi ranku vyčistila a mi dala kousek náplasti s jejíž pomocí jsem zakryla ranku. Pak jsem se vrátila do pokoje. Aaron stál pořád na stejném místě a pozoroval mě.
" Byla jsem si pro náplast. ", řekla jsem a ukázala jsem mu zalepený prst.
Stále mlčel a přikývl. Posadila jsem se zpět na postel a čekala jsem, co se bude dít dál. Pak se pohnul a pomalu šel ke mně. Sedl si ke mně na postel a díval se na mě.
" Jak ti je? ", zeptala jsem se.
" Už je to dobré. "
Přikývla jsem.
" Zůstaneš tu se mnou? ", zeptala jsem se.
" Jistě, rád. ", odpověděl.
Lehla jsem si na kraj postele a on se položil na druhý. Leželi jsme vedle sebe, dívali jsme se na sebe, ale nedotýkali jsme se. Věděla jsem, že k tomu má Aaron důvod, proto jsem na něj nijak nenaléhala. Po chvíli mi ztěžkla víčka a já usnula.
Ráno mě probudila zdravotní sestra.
" Slečno, musíte si vzít léky. "
" Ano, jistě. ", řekla jsem, posadila se a ještě s téměř zavřenýma očima jsem spolykala prášky.
" Za chvíli Vás povezu na rehabilitaci. ", oznámila mi.
" Dobře. "
Sestra odešla a já jsem si lehla zpět na postel, znechucená tím, že musím už vstávat.
" Proč tak zachmuřeně hned po ránu? ", zeptal se Aaron, když vycházel z úkrytu, který mu poskytl bílý závěs v půli místnosti.
Posadila jsem se a překvapeně na něho zírala. Použil svou nadpřirozenou rychlost, aby se dostal až ke mně. Měl obličej tak blízko mému, že jsem opět přestávala dýchat. Jeho vůně se kolem mě obtočila, jako had, který vás chce zabít svým sevřením. Polkla jsem a zírala mu do očí.
" Co tady děláš? ", zeptala jsem se téměř šeptem.
Kousek se ode mě odtáhnul a povytáhnul jedno obočí. To jsem ho ještě nikdy neviděla udělat. Bylo to trochu legrační, ale líbilo se mi to.
" Včera jsem tu s tebou zůstal, pamatuješ? "
" No, jo. Já zapomněla. ", řekla jsem a zakroutila jsem hlavou.
Aaron se usmál a pohladil mě po tváři.
" Dobré ráno. ", řekl a usmíval se na mě.
" Dobré ráno. ", odpověděla jsem mu a v rukou sevřela límeček od jeho tmavě modré košile.
Podíval se nejdříve na moje ruce a pak na mě. Opět povytáhnul jedno obočí.
" Co to … ", chtěl se zeptat, ale položila jsem mu prst přes rty a přerušila ho.
Neodporoval, ale všimla jsem si, jak se snaží nalézt odpověď v mé mysli.
" Teď mi nečti myšlenky, prosím. ", požádala jsem ho.
Mlčky přikývnul.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama