The Dark Valley - 7. kapitola 4/4

15. září 2011 v 18:28 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Jen krátce jsem ho políbila a viděla jsem, že i on touží po dalším polibku. Chtěla jsem si s ním trošku pohrát. Poškádlit ho. Přiblížila jsem své rty k jeho, ale nedotkla jsem se ho jimi. Jen jsem jimi kroužila těsně nad jeho, aby na nich necítil víc, než jen můj dech. Cítila jsem, že ho to přivádí k šílenství. Obkročmo jsem se posadila na jeho nohy, ruce jsem si lokty opřela o jeho ramena a za jeho hlavou jsem si propletla prsty.


Byla jsem u něho tak blízko. Tiskla jsem se na něho celým svým tělem. Ne násilně, jen jsem se o něho opírala. Jeho kůže už mě na dotek opět chladila, ale nebylo to nepříjemné, ba naopak. To jediné drželo mé myšlenky, pocity a skutky na uzdě. Pořád jsme si navzájem hleděli do očí. Jeho paže mě objímaly kolem pasu a já pokračovala ve svém plánu. Vtiskla jsem mu na rty další krátký polibek. Nechtěl, abych ho přestala líbat. Nechtěl se od mých rtů odtrhnout. Když se mi podařilo náš polibek přerušit, viděla jsem v jeho očích chtíč. Nebo to byl odraz mého chtíče v jeho očích. Nevím, ale přísahala bych, že cítil to samé, co já. Rozpletla jsem své prsty a odtáhla jsem se od něho. Prsty jsem zkoumala křivky jeho obličeje a pak jsem jimi kroužila po jeho hrdle. Stále mě pozoroval. Věděla jsem, že teď by dal cokoliv za to, aby si mohl přečíst mé myšlenky a pocity, ale neporušil by slib, který mi dal. Šílel z toho. Chtěl mě, stejně jako já jsem chtěla jeho, ale oba jsme věděli, že teď na to není ten správný okamžik. Že teď se to nestane. Cítila jsem, jak mezi námi rostlo vzrušení. Vtiskla jsem mu polibek na krk a slyšela jsem jak tiše zasténal. Přitiskl si mě pažemi blíž k sobě a já věděla, že hraní už bylo konec. Vyhrála jsem. A chtěla jsem svou odměnu, stejně jako on. Pevně mě sevřel a pak mi na rty vtiskl dychtivý polibek. Byl plný naléhavosti a nedočkavosti. Zabořila jsem prsty do jeho vlasů a nechala jsem jeho kudrny protékat mi mezi prsty. Jeho polibky byly hrubé a vášnivé. Jeho jazyk se vetřel do mých úst a proplétal se s mým tak divoce, až jsem se divila, že se nespletly dohromady. Cítila jsem, že byl vzrušený. Když se naše rty propustily ze vzájemného opojení, mohla jsem jeho vzrušení i vidět. Do tváře se mi proti mé vůli vehnalo více růže, než bylo přirozené. Hleděla jsem stranou, nedokázala jsem se mu teď podívat do tváře. Vzal mě pod bradou a přinutil mě podívat se na něj.
" Páni, ty jsi mi svůdnice. ", řekl a usmál se. " Přiznám se, že tohle jsem nečekal. "
" Omlouvám se. ", špitla jsem s připitomnělým úsměvem na tváři, kterého jsem se nemohla zbavit.
" Nemáš se za co omlouvat, Danielle. Bylo to od tebe velmi nečekané, ale v žádném případě nepříjemné. ", řekl a stále se usmíval. " Navíc, pozorovat tě, jak se takhle příšerně červenáš, je velmi fascinující. ", dodal se smíchem.
Schovala jsem si obličej do dlaní, ale pořád jsem měla ten stupidní úsměv. Aaron mi obličej z dlaní vyprostil a políbil mě. Pak mi položil hlavu na svou hruď a objímal mě.
" Měl bych jít, než přijde sestra. ", řekl po chvíli.
" Jo, to bys měl. ", řekla jsem, odtáhla jsem se od něj a ještě jednou jsem ho políbila.
Zmizel tak rychle, že jsem na sobě ještě stále cítila jeho chladnou kůži.
Ze stolku jsem si vzala všechny hygienické pomůcky, které jsem potřebovala a vydala jsem se do koupelny. Když jsem se vrátila do pokoje, čekala tam na mě sestra.
" Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo. ", omlouvala jsem se.
" To je v pořádku. Můžeme vyrazit? "
" Jistě. "
Sestra opět přivezla kolečkové křeslo. Nebyla jsem z něj nadšená, ale nesnažila jsem se odporovat. Posadila jsem se a jeli jsme na rehabilitaci.
Rehabilitace byla tentokrát náročnější a mě bolely snad úplně všechny svaly v těle. Při cestě zpátky na pokoj jsem dokonce kolečkové křeslo přivítala. Posadila jsem se na postel ve svém pokoji a čekala jsem, až bodou zahájeny návštěvní hodiny. Měla za mnou přijít Maggie a já jí dlužila omluvu za to, jak jsem ji včera odbyla.
Přišla za mnou mamka s tátou a Steve. Strávili u mě téměř celé odpoledne, ale Maggie nepřišla. Asi jí do toho něco důležitého přišlo. Nebo jsem ji včera rozzlobila.
Návštěvní hodiny skončily a byl opět večer. Sestra mi donesla mé léky a popřála mi dobrou noc. Pak přišel Aaron a pokračovali jsme tam, kde jsme včera večer přestali.

S Aaronem jsme trénovali každý večer, po dobu dvou týdnů, kromě dne, kdy jsem měla narozeniny. Nechtěl je komplikovat ničím, co by mi připomnělo, že příští narozeniny už budu slavit jako upírka. Chtěl, abych si své poslední " lidské " narozeniny náležitě užila, a proto přesvědčil lékaře, aby mě pustili, alespoň na zahradu za nemocnicí, kde pro mě měl připravenou oslavu, na které nechyběli mí rodiče, Steve, Liss, Thom, Lilly, dokonce i Logan, Maggie a spousta spolužáků, ze střední. Ten den jsem si skutečně užila naplno.
S Aaronem jsme nedávno dokončili první část tréninku, což znamenalo, že na řadu přichází první ochutnávání.
Aaron ke mně v noci přišel a bylo na něm patrné, že je nervózní. Uklidňovala jsem ho a povzbuzovala. Sebral veškerou svou odvahu a začali jsme.
Zvedl mou ruku a pomalu si ji posouval k ústům.
" Možná to trochu štípne. ", upozornil mě.
" To přežiju. ", ujistila jsem ho.
Necítila jsem téměř nic. Jen lehký tlak na bříšku ukazováčku, který povolil současně s prasknutím kůže. Pak jsem cítila, jak se mi krev nedočkavě hrne směrem k rance. Aaron polkl první kapky mé krve. Poté můj prst odtáhl a zhluboka oddechoval. Jeho dech byl stále rychlejší a nejistější a pak pustil mou ruku.
" Aarone, je všechno v pořádku? ", zeptala jsem se.
" Ano. Dej mi chviličku. ", řekl velmi hlubokým hlasem a z úst se mu ozvalo krátké chrčení. Velmi se to podobalo vrčení.
Nechala jsem ho v klidu odpočívat, věděla jsem, že je pro něj velmi těžké se ovládnout. Podívala jsem se na ranku na svém prstu, ale byla zcela čistá. Ani známka po krvácení. Aaron vypil vše, co jsem mu dnes mohla nabídnout.
Podívala jsem se na něj a viděla jsem, že jeho dýchání, už se zklidnilo. Ruku, z které pil, jsem položila vedle sebe, abych mu jeho ovládání usnadnila, a druhou ruku jsem mu položila na rameno.
" Už je to v pořádku, Aarone. Zvládli jsme to. Ty si to zvládl. "
Podíval se na mě a já si všimla, že odstín jeho bělma je o trochu tmavší. Mělo teď lehce našedlou barvu. To byla známka, že náš první " trénink " byl úspěšný.
" Děkuji ti. ", řekl lehce chraplavým hlasem.
" Co to říkáš? Nemáš mi za co děkovat. "
"Děkuji ti … ", zopakoval. " že si mi to pomohla zvládnout. ", pokračoval.
"To je v pořádku, od toho jsem přeci tady. "
Chtěla jsem ho políbit, ale odtáhl se.
" Co se děje? "
" To teď není nejlepší nápad. Nevím, jestli bych se ovládl."
" Jistě. ", řekla jsem a políbila jsem ho pouze na tvář.
" Měl bych už jít. "
" Nezůstaneš tu se mnou? "
" Chceš, abych zůstal? "
" Jestli ti to nějak nevadí. "
" Ne, myslím, že už budu v pořádku. "
" Dobře. ", řekla jsem a lehla jsem si na postel. " Lehni si vedle mě, prosím. ", požádala jsem ho.
Neviděla jsem ho ani vstát, a už ležel vedle mě. Přitiskla jsem se k němu a položila jsem mu svou hlavu na hruď.
" Nevadí to? ", zeptala jsem se.
" Ne, jen spi. Dobrou noc, můj anděli. "
" Dobrou noc, můj osude. ", odpověděla jsem s úsměvem na rtech a zavřela jsem oči.
Za pár okamžiků jsem usnula.
Ráno, když byla ještě tma, mě Aaron vzbudil.
" Dobré ráno, Danielle. "
" Dobré ráno. "
" Spala si dobře? "
" Ano, moc dobře. Jak se cítíš? ", zeptala jsem se a podívala jsem se mu do očí.
" Výborně. "
" Tak to mě moc těší. "
" Já už budu muset jít. "
" Jistě. Kdy budeme pokračovat? ", zeptala jsem se.
" Večer. "
" A nechceš se napít, ještě než odejdeš? "
" Tobě by to nevadilo? "
" Vůbec ne. ", řekla jsem a nabídla jsem mu svou ruku.
" Tak dobře. "
Prokousl mi kůži a napil se. Zní to podivně, ale bylo mi to příjemné. Měla jsem dobrý pocit, že mu mohu dopřát kousek sebe. Dokonce jsem se těšila, až dojde k samotné přeměně.
" Pak budeme patřit jeden druhému. ", pomyslela jsem si.
Bylo znát, že Aaron je o něco klidnější, než včera večer, ale stále ho to stálo mnoho úsilí. Věřila jsem mu a neměla jsem strach. Věděla jsem, že by mi nikdy neublížil. Ne kvůli pár kapkám krve z prstu.
Najednou se vše úplně změnilo.
Aaron ztěžka oddechoval a stále držel v zubech můj prst. Snažil se z rány vysát co nejvíce krve, ale ta už byla prázdná. Nepřestával se snažit a zakousl se hlouběji. Cítila jsem další příval krve a krátkou bolest. Bříško prstu mi prokousl a užíval si, pro něj omamné, chuti krve. Věděla jsem, že nic není v pořádku a musela jsem mu nějak pomoct.
" Aarone? Aarone, poslouchej mě! Už jsi vypil všechno. Nic už tam není! Aarone, ty to zvládneš! No tak! Bolí mě to! Ubližuješ mi, Aarone! "
Aaron otevřel oči a lehce povolil stisk. Podíval se na mě, hlasitě zavrčel a v obličeji měl zlostný výraz. Nepoznávala jsem ho. Tohle nebyl můj Aaron. Tenhle Aaron ve mně vyvolával strach a úzkost.
" Aarone, věřím, že máš v sobě sílu přestat! "
V ten okamžik zcela uvolnil stisk a pustil mou ruku. Jeho výraz se ve vteřině změnil ve vystrašený a nešťastný zároveň.
Prohlížela jsem si svou levou ruku. Kolem zápěstí se mi začínaly tvořit dvě modřiny, jak ho Aaron silou svíral a bříško prstu jsem měla téměř odkousnuté a celé od krve. Rána mě pálila, jakoby v ní plápolal plamen. Zvedla jsem zrak od své ruky a očima jsem pátrala po Aaronovi. Nebyl tam. Zmizel a po něm zbylo jen otevřené okno dokořán.
Došlo mi, že byl nešťastný z toho, že se neovládl.
Byla jsem tehdy skutečně velmi vyděšená i přesto, že jsem mu věřila. Věděla jsem, že se dokáže ovládnout a že mi neublíží, ale přesto jsem se strachu nedokázala vyhnout. A on to poznal. Cítil můj strach. Vyčítala jsem si, že jsem ten pocit nedokázala potlačit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama