The Dark Valley - 8. kapitola 1/3

16. září 2011 v 9:37 | Verynkaaa |  The Dark Valley
8. Útěk




Uběhlo pár dní a Aaron se v nemocnici neukázal, nezvedal mi telefony a neodpovídal na vzkazy. Byla jsem z toho velmi rozrušená a všimli si toho všichni, kteří se mnou přišli do kontaktu. Byla jsem podrážděná a všechny jsem posílala pryč. Chtěla jsem být sama, když jsem nemohla být s Aaronem. V nemocnici jsem se cítila jako svázaná. Nemohla jsem nic udělat, za někým zajít, někoho se zeptat a to ve mně vyvolávalo pocit beznaděje. Věděla jsem, že to takhle nesmím nechat. Jediný, kdo mohl Aaronovi pomoct, jsem byla já. Nesměla jsem ho zklamat.
I přes varování lékařů, jsem požádala o propuštění z nemocnice. Trvalo mi téměř půl dne, než se mi je podařilo přesvědčit. Nakonec zabralo to, že jsem už plnoletá a můžu nemocnici na vlastní žádost opustit, kdykoliv budu chtít. Testy, které mi od mého probuzení dělali, prokázaly, že jsem naprosto v pořádku a že všechna poranění způsobená při autonehodě, se skvěle zahojila a nehrozí mi žádný psychický šok. To prokázaly psychologické testy, které jsem vzhledem k prodělanému traumatu, musela také podstoupit. Lékař mě propustil a já mohla konečně odejít z téhle klece, ve které jsem žila přes tři roky.
Byl to skvělý pocit, být opět mezi lidmi, dýchat čerstvý vzduch jinak než oknem nemocnice. Chybělo mi to. Od té nehody jsem začala všechno kolem sebe vnímat pečlivěji. Uvědomovala jsem si přítomnost ptáků a motýlů, kteří poletovali všude kolem v teplém jarním dni. Všímala jsem teplého větříku, který nutil listí stromů tančit ve vzduchu.
Nikomu jsem neřekla, že mám v plánu opustit nemocnici, všechny věci mimo mobilu, peněženky a pár müsli tyčinek na cestu, které jsem nastrkala do kapes od jarního kabátu, jsem si naskládala do tašky, kterou jsem nechala na sesterně v nemocnici, abych se s ní nemusela táhnout přes půl města. Později se pro ni zastavím.
Obrovskou výhodou pro mě bylo, že jsem ležela v nemocnici, která se nacházela jen kousek cesty od centra Johns Creek, kam jsem nyní měla namířeno. Potřebovala jsem kontaktovat Liss, ale zavolat jí, ani jít k ní domů jsem nemohla kvůli Loganovi. Kdyby se dozvěděl, že jsem pryč z nemocnice a že hledám Aarona, okamžitě by zahájil lov. Zamířila jsem tedy do knihovny, abych Liss poslala e-mail. Došla jsem do knihovny a usedla jsem k jednomu z počítačů, které sloužily pro potřeby návštěvníků. Začala jsem psát e-mail.
AHOJ LISS, MŮŽEME SE NĚKDE SEJÍT? ODEŠLA JSEM Z NEMOCNICE A POTŘEBUJI SI S TEBOU NUTNĚ PROMLUVIT O AARONOVI. DANIELLE.
Měla jsem štěstí, že Liss pracovala doma a ke své práci používala převážně internet a e-mail. Proto netrvalo dlouho a dostala jsem odpověď.
AHOJ DANIELLE, JISTĚ, MŮŽEME SE SEJÍT. NAVRHNI MÍSTO. LISS
Bylo mi jasné, že se můžeme sejít pouze v Johns Creek, aby nás Logan nemohl vycítit. Nechtěla jsem nic riskovat.
VYZVEDNI MĚ NA PRVNÍ AUTOBUSOVÉ ZASTÁVCE VE JOHNS CREEK ZA DVĚ HODINY. NEZAPOMEŇ PRO JISTOTU VYMAZAT VŠECHNY E-MAILY. DANIELLE
JISTĚ. LISS
Odešla jsem z knihovny a vydala jsem se na autobusovou zastávku, která se nacházela jen o kousek dál. Cítila jsem se ještě dost slabá, abych šla pěšky na místo naší schůzky, proto jsem dala dohromady pár drobných, nastoupila jsem do autobusu a nechala jsem se tam odvézt. Na místo jsem dojela poměrně brzy a měla jsem ještě několik minut čas. Zavolala jsem tedy domů, aby rodiče věděli, že jsem v pořádku a aby mi z nemocnice vyzvedli moje věci.
" Ano, drahoušku? ", ozval se mamky hlas.
" Ahoj, mami. Asi se na mě budeš zlobit, ale vyskytl se problém, týkající se Aarona a Logana a já musím odejít z nemocnice. "
Mamce i tátovi jsme o Loganovi řekli společně s Aaronem a Liss, když už jsme znali řešení, ale nepřipadalo mi moudré jim sdělit, že už za pár měsíců budu upírka. Zvláště po tom, jak mamka reagovala na to, že je Aaron upír. Na jednu stranu to bylo lehčí, nemusela jsem se bát prořeknutí a podobně, ale na druhou stranu to přineslo i komplikace.
" Cože? Danielle, ještě nejsi zdravá, musíš zůstat v nemocnici. ", odpověděla mi rozrušeně mamka.
" Já už jsem, ale odešla. Prosím tě, snaž se mě pochopit. Ty víš, co se může stát a Aaron se mi několik dní neozval. Musím s ním nutně mluvit. Neboj se, budu v pořádku. Mám schůzku s Liss. "
" To se mi vůbec nelíbí, zlato. "
" Já vím, mami, ale je to pro mě velmi důležité. "
" Dobře. Kdy přijdeš domů? "
" To nevím, podle toho, jak rychle se nám to podaří vyřídit. "
" Prosím, slib mi, že budeš v pořádku. "
" Dám na sebe pozor. ", slíbila jsem. " Ehm, mami? "
" Ano? "
" Nechala jsem v nemocnici všechny věci, myslíš, že byste je s tátou mohli vyzvednout a odvést domů? "
" No dobře. "
" Moc ti děkuju, mami. "
" Neboj, já vymyslím způsob, jak mi to oplatíš. "
" Dobře. Mám tě moc ráda, mami. "
" Já tebe taky, zlato. "
" Ahoj. "
" Ahoj. "
Myslela jsem si, že matčina reakce bude o něco bouřlivější, ale zřejmě pochopila naléhavost téhle situace. Byla jsem ráda, že mi mou už tak dost komplikovanou situaci nijak neztěžovala.
Měla jsem do Lissina příjezdu ještě chvíli čas a můj žaludek dával jasně najevo, že by neuškodilo něco k jídlu. Vytáhla jsem z kapsy müsli tyčinku a dala jsem se do jídla. Všimla jsem si, že se k zastávce blíží stříbrný Mustang. Byla v něm Liss. Zastavila na zastávce a já běžela k ní.
" Ahoj, Liss. "
" Ahoj, Danielle. ", řekla a otevřela mi dveře.
Nastoupila jsem a vydali jsme se spolu na cestu.
" Přijela si dřív. ", poznamenala jsem.
" Došlo mi, že to bude naléhavé, tak jsem trochu víc sešlápnula plynový pedál. "
" Neměla bys jezdit rychle, Liss. ", upozornila jsem ji.
Někomu by se to mohlo zdát zvláštní, že já radím ženě, která by věkem mohla být moje matka, jak rychle jezdit, ale mě to zvláštní vůbec nepřišlo. Bála jsem se rychlé jízdy od doby, co jsem měla nehodu. Při představě, že by se to samé stalo Liss, se mi sevřelo hrdlo. Nemusela by mít tolik štěstí a přežít. Co by potom bylo s Thomem, Lilly a Loganem. Pro ně by to bylo o hodně těžší, než pro mě a Aarona.
" Nejezdím tak rychle. "
Liss jela rychle, i když jí to tak nepřipadalo a já jsem si automaticky zapnula bezpečnostní pás. Seděla jsem v autě nehnuta, a dívala jsem se, jak před námi silnice rychle ubíhá. Z toho pohledu se mi dělalo špatně.
" Jsi v pořádku? ", zeptala se Liss po chvíli.
" Prosím, Liss, můžeš trochu zpomalit? "
" Jo, jistě. ", řekla, když viděla, jak se mi do obličeje nahrnul světlý odstín zelené.
Ubrala na rychlosti a pořád mě jedním okem sledovala.
" Je ti lépe? ", zeptala se.
" Ani ne. "
" Otevřu střešní okénko. "
Přikývla jsem.
Po chvíli se mi do obličeje vrátila správná barva a cítila jsem se lépe.
" Kde si chceš promluvit? ", zeptala se Liss.
" Kus odsud je příjemná malá restaurace. "
" Dobře. "
Po chvíli jsme dojeli do restaurace a šli jsme se posadit dovnitř. Objednali jsme si kávu a konečně jsme zahájili konverzaci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama