The Dark Valley - 11. kapitola 2/5

3. října 2011 v 11:16 | Verynkaaa |  The Dark Valley
Vstala jsem z pohovky a se všemi jsem se rozloučila. Podívala jsem se na Aarona, ale on se na mě ani nepodíval. Vyšla jsem tedy z obývacího pokoje sama a zamířila jsem ke dveřím. Přiběhla za mnou Leena.



" Jestli potřebujete být spolu a promluvit si, můžeme naše plány odložit na jindy. ", navrhla mi.
" Potřebuju se trochu rozptýlit a potřebuju si promluvit s někým jiným, než s Aaronem. Vážně jsem ráda, že si to navrhla a nechci to zrušit. "
" Dobře. Užijeme si to, uvidíš. ", řekla Leena s úsměvem.
" Děkuju ti, myslím, že si budeme dobře rozumět. "
" Taky mám ten pocit. ", souhlasila Leena.
" Tak já půjdu. Jsem už unavená. "
" Měla bys počkat na Aarona. Tohle je hodně odlehlé místo a je dost pozdě. Neměla bys chodit sama. "
" Myslíš, že by se mi mohlo něco stát? ", zeptala jsem se překvapeně.
" Rozhodně tě nechci děsit, ale nejsme jediní upíři na světě, ani v tomhle městě. Všichni upíři nejsou tak přátelští jako my a ty jsi cítit na dost velkou vzdálenost, mohlo by to někoho přilákat, kdyby věděli, že jsi sama. "
" To jsi mě tedy vážně nevyděsila. "
" Omlouvám se, ale tohle je další z věcí, které bys měla vědět. "
" Děkuju, ale teď se budu bát vyjít před dům i během dne. "
" Mám jít s tebou? ", zeptala se.
" To nebude potřeba, Leeno. ", řekl Aaron a objevil se kousek za námi.
" Dobře, tak se měj pěkně, Danielle a uvidíme se zítra. ", řekla a šla zpátky za ostatními.
" Ahoj. ", řekla jsem jen pro sebe, protože Leena už byla pryč.

Podívala jsem se na Aarona, který stál kus za mnou. Také se na mě díval, ale nic neříkal. Neměla jsem náladu se s ním teď bavit, tak jsem otevřela dveře a pomalu vyšla před dům. Pravdou bylo, že po tom, co mi Leena řekla, jsem se skutečně trochu bála být venku sama. Aaron se najednou objevil za mnou a já jsem se trochu uklidnila. Věděla jsem, že s ním jsem v bezpečí. Pomalu jsem šla směrem k našemu domu. Aaron se pořád držel kus za mnou, jakoby se bál jít vedle mě. Zastavila jsem se a otočila se na něj. Zastavil se a díval se na mě.

" Můžeš jít blíž, já tě neukousnu. ", řekla jsem.
" Zlobíš se na mě. Myslel jsem, že nebudeš chtít, abych byl v tvé blízké přítomnosti. "
" Jo, zlobím se na tebe a mám proč. Jaké důležité věci si mi ještě zatajil? "
" Nic jsem ti nezatajil, chtěl jsem ti to všechno říct, až na to bude víc času. "
" A nemyslíš si, že některé věci bych se měla dozvědět ještě před přeměnou? "
" Já vím. Měl jsem ti to říct. "
" Chci, abys mi řekl všechno, co ještě nevím. Nechci znovu zažít to, co dnes. "
" Dobře. Kdy? "

Chtěla jsem mu říct, aby mi to pověděl hned, ale vážně už jsem byla dost unavená a nebyla jsem si vůbec jistá, jestli bych při jeho vyprávění neusnula ve stoje.

" Zítra večer. "

Kývnul a pořád tam stál, asi sedm metrů ode mě. Šla jsem k němu a on na mě stále hleděl. V jeho očích jsem vyčetla, že nevěděl, co má ode mě čekat. Zastavila jsem se asi metr od něj a vztáhla jsem k němu ruku. Byl překvapený, ale nakonec mě za ruku chytil.

" Pojď domů, jsem unavená. ", řekla jsem a udělala jsem pár kroků a jeho táhla za sebou.

Pak přidal do kroku a šel vedle mě.


Došli jsme domů a já hned zamířila do koupelny. Odlíčila jsem se a převlékla jsem se do košilky na spaní. Vyšla jsem z koupelny a Aaron stál u dveří od mého pokoje, opřený o zeď, s rukama založenýma na prsou.

" Co se děje? ", zeptala jsem se.
" Musíme si o tom promluvit, Danielle. "
" Aarone, vážně jsem dneska velmi unavená, nepočká to do zítra? "

Spustil ruce podél těla a otočil se, takže se o zeď opíral jen jedním ramenem a díval se na mě, v obličeji bolestný výraz.
" Nesnesu, aby ses na mě dál zlobila. Nemůžu vydržet bez tvého úsměvu a zamilovaného pohledu. Ničí mě to. "
" Tak to sis měl rozmyslet dřív. "
" Ty se na mě vážně zlobíš za to, že jsem ti neřekl, že můžeme jíst lidské jídlo? Nepřijde ti to trochu přehnané? "
" Co ti na tom přijde přehnané? Copak si necítil, jak strašný strach jsem měla? Nezlobím se proto, že si mi zatajil, že můžete jíst lidské jídlo. Zlobím se na tebe proto, že nepovažuješ za nutné, mě obeznámit, co všechno obnáší být upírem a co všechno by se mohlo stát. Snažíš se mě chránit, protože některé věci by mě mohly rozrušit. Chápu to. Vážně. Ale nemyslíš si, že je lepší, pro nás pro oba, abych toho věděla co nejvíc? "
" Cítil jsem tvůj strach a hned jak jsem ho pocítil, jsem litoval, že jsem ti to neřekl, ale kdybych si myslel, že je to pro tebe nebezpečné nebo, že ti to bude nepříjemné, nikdy bych tě tam nevzal. "
" Řekni mi skutečný důvod. ", požádala jsem ho.
" Cože? "
" Řekni mi pravý důvod, proč mi neříkáš všechno. Pravý důvod, proč mě udržuješ v nevědomosti. Nevěřím ani trochu tomu, že jsi zapomněl nebo že není dost času. Chci skutečný důvod. ", řekla jsem přísným hlasem a dívala jsem se mu do očí.

Odvrátil ode mě zrak.

" Takže mám pravdu? Byly to jen výmluvy? "

Přikývnul.

Zhluboka jsem se nadechla a do žil se mi rozlil adrenalin. Měla jsem takový vztek, že jsem měla chuť křičet a do něčeho kopnout. Snažila jsem se ovládnout a zaťala jsem ruce v pěst. Když už jsem měla vztek pod kontrolou, znovu jsem se na něj podívala.

" Pořád čekám na ten důvod. ", řekla jsem rozzlobeně.
" Měl jsem strach. "
" Co? ", vykřikla jsem na něj. Vztek mě opět ovládal.
" Uklidni se, prosím. ", žádal mě Aaron.
" Tak mi to konečně vysvětli. Z čeho si měl tak obrovský strach, že mi kvůli tomu zatajuješ celkem podstatné věci? ", naléhala jsem a pořád jsem křičela.
" Měl jsem strach, že když ti všechno řeknu, rozmyslíš si to. "
" Rozmyslím si co? ", zeptala jsem se nechápavě.
" Přeměnu. "

Udiveně jsem se na něj podívala a jen málo chybělo, abych měla i otevřená ústa.

" To myslíš vážně? ", zeptala jsem se a pořád jsem udržovala svůj hlas lehce důrazný.

Přikývnul.

Neměla jsem slov. Vážně si po těch letech mohl tohle myslet?

Chtěla jsem ho obejít a uniknout před ním do svého pokoje, ale zadržel mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Komentáře

1 girlsmoda3 girlsmoda3 | Web | 3. října 2011 v 15:37 | Reagovat

Ahoooj,právě začalo 1.kolo sonpředmět do kterého si se přihlásila :)
http://girlsmoda3.blog.cz/1110/1-kolo-sonpredmet :-D

2 girlsmoda3 girlsmoda3 | Web | 3. října 2011 v 20:32 | Reagovat

mas u me diplomek!!za poznani sklepu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama