The Dark Valley - 13. kapitola 1/5

16. října 2011 v 14:10 | Verynkaaa |  The Dark Valley
13. Štěstím bez sebe

Uběhlo několik krásných a šťastných měsíců, během kterých jsem se přizpůsobila novému prostředí, novým lidem a obojí jsem si naprosto zamilovala. Navíc jsem se nemusela vůbec naučit finsky, protože dorozumět se ve Finsku anglicky není vůbec žádný problém. Během těchto měsíců, jsme si s Aaronem udělali jakési volno od problémů a užívali jsme si jeden druhého. Samozřejmě, že jsme pilně trénovali na přeměnu a udělali jsme obrovské pokroky. Veškerý čas jsem trávila s Aaronem, a když musel odejít lovit, byla jsem u Helly a Mauriho nebo u Leeny a Yrja. Jaydon mi byl neustále na blízku a to mě dost zlobilo. Pokaždé se někde náhle objevil a vídala jsem ho téměř každý den, kromě dnů, kdy lovil. Dny byly plné smíchu, radosti a romantiky. To se ale nedalo říct o večerech. Samozřejmě, že jsme si s Aaronem několikrát udělali pěkný večer, ale po celou dobu mě trápily moje neustále se opakující sny. Po čase ustaly, a když jsem myslela, že jsou noční můry za mnou, opět se vynořily a já se budila i několikrát během noci, vyděšená a zpocená. Jejich intenzita se stále stupňovala a já začínala být velmi nervózní, když jsem věděla, že se blíží spánek. Dokonce jsem i několikrát odmítla jít spát, což Aaron nechápal. Byl to pořád jeden a ten samý sen, jen se v něm měnily různé detaily, podstata, ale zůstala stále stejná. Logan v něm zabil Aarona. Jeho tvář byla stále zahalena v mlze, ale nebylo těžké si domyslet, že se jedná o Logana. Neustále jsem musela myslet na to, proč se mi tento sen zdá stále dokola. Přestala jsem o těch snech Aaronovi vyprávět. Pokaždé se z nich snažil něco vyčíst a to mě znervózňovalo ještě víc, než samotný sen. Nebylo těžké to před ním skrýt, protože jsme uzavřeli dohodu. Nebude mi číst myšlenky, pokud mu to nedovolím, nebo ho o to sama nepožádám. Nelíbilo se mu to, ale uznal, že by mi mohl dopřát trochu soukromí. Snažili jsme se chovat jako normální partneři, bez upířích problémů. Chodili jsme spolu na procházky, párkrát jsme si vyjeli do Helsinek a dnes večer mě pozval na večeři do luxusní restaurace v centru Helsinek. Marně jsem se ho snažila přemluvit, abychom zůstali doma. Nikdy jsem se necítila dobře v drahých restauracích už jen proto, že v nich žena musí být navlečená v šíleně nepohodlných a častokrát i drahých šatech. Nespokojeně jsem s jeho pozváním souhlasila, protože jsem mu na očích poznala, že mu na tom z nějakého důvodu moc záleželo.

" Dobře, Aarone. Půjdu s tebou na večeři. ", souhlasila jsem neochotně.
" Výborně. ", pronesl Aaron spokojeně.
" Asi není způsob, jak se vyhnout společenskému oděvu, že? ", zeptala jsem se s nadějí v hlase.
" To bohužel není, ale slibuju ti, že ti to několikanásobně vynahradím. ", slíbil a políbil mě na čelo.
" Dobře. "
" Už musím jít. ", řekl a zmizel za domovními dveřmi.
" Tak jo. ", povzdychla jsem si a šla jsem nahoru do svého pokoje.

Ze zásuvky u nočního stolku jsem vytáhla mobil a hledala jsem v telefonním seznamu. Vytočila jsem číslo a po chvíli se na druhé straně ozval hlas, který jsem potřebovala slyšet.

" Haló? "
" Ahoj, potřebovala bych od tebe s něčím pomoct, myslíš, že by mohla i Hellä? "
" Jistě. O co jde? ", ptala se Leena.
" To je tak trochu překvapení. "
" Dobře, o to víc se budu těšit. "
" Zastavím se u Helly a pak přijedeme k tobě, ano? Myslím, že mi to bude trvat přibližně patnáct minut. "
" Nebylo by rychlejší, kdybychom se všichni sešli u Helly? Můžu tam být za pět minut. ", připomněla mi.
" Jo, máš pravdu, pak tedy za pět minut u Helly? "
" Dobře. ", souhlasila a zavěsila.

Ze židle, která stála v mém pokoji, jsem vzala kabelku a běžela jsem dolů ke dveřím. Z poličky v chodbě, jsem vzala klíčky od auta a vyběhla jsem ven ze dveří. Nasedla jsem do auta a rozjela jsem se k Helle. Asi za minutu jsem dojela na místo, vystoupila jsem z auta a vydala jsem se ke dveřím. Nemusela jsem klepat, protože dveře se ihned otevřely. Stál v nich Jaydon.

" Ahoj, pojď dál. ", pozval mě Jaydon. " Hellä s Leenou za chvilku přijdou. "
" Dobře. ", souhlasila jsem a s mírným neklidem jsem vstoupila do domu.

Od doby, co mi Hellä s Leenou řekly, že se Jaydonovi líbím, jsem z jeho přítomnosti byla dost neklidná. Ani jsem dost dobře nevěděla proč. Jaydon mi přišel také nervózní a dokonce i smutný. Nedovolila jsem se ho ale zeptat, proč. Vyvolával ve mně smíšené pocity. Když jsem byla v jeho přítomnosti, zmocňovala se mě úzkost, nervozita, nejistota, ale zároveň nějaký zvláštní druh přitažlivosti, nebo spíš zvědavosti. Jaydon byl tak tajemný, že jsem měla stále větší nutkání dozvědět se o něm všechno, jenomže jsem se ho na nic, co by mě zajímalo, zeptat nedokázala. Právě tato jeho tajemnost, mě k němu lákala čím dál tím víc a vyvolávala ve mně tolik odlišných pocitů. Byl zcela odlišný, než Aaron, ale nebyl jeho opakem. Jistým způsobem mi přišli stejní, i když jediné, co měli společné, bylo jejich tajemství. Byla jsem si naprosto jistá, že i přes jeho temnou a tajemnou tvář je někde uvnitř stejně milý, pozorný a schopný lásky jako Aaron. Byl jen velmi poznamenaný ztrátou svého osudu.

Z mého nesmyslného přemýšlení mě vytrhnul až hlas Leeny, který byl slyšet ze schodiště, proti kterému jsem stála. Ani jsem si nevšimla, že Jaydon, už je pryč. Leena scházela ze schodů a vítala mě. Za ní šla Hellä a obě překypovaly dobrou náladou.

" Co chystáte, dámy? ", ozval se Jaydon, když šel k nám z obývacího pokoje.
" Jedeme na nákupy. ", vysvětlila jsem.
" Už zase? Na nákupech jste byli včera, ne? ", zeptal se.
" Ano, ale nepořídila jsem si žádné společenské šaty. "
" Aaron tě pozval do divadla? ", ptal se dál.
" Ne, pozval mě na večeři. "

Jaydon trochu zblednul a já jsem koutkem oka zahlédla, jak se na sebe Hellä s Leenou usmály. Naprosto jsem nechápala, o co šlo. Evidentně věděli víc než já.

" Víš, proč tě pozval? ", zeptal se po chvíli Jaydon vážným hlasem.
" Ne, to nevím. Ty ano? ", zeptala jsem se a snažila se tak dozvědět se víc.

Jaydona moje otázka zaskočila a než si stihl rozmyslet, co mi odpoví, přerušila nás Hellä.

" Jak by to mohl vědět, když to nevíš ani ty? "

Pochopila jsem, že to měla být řečnická otázka, proto jsem spolkla svou odpověď ve smyslu " Protože mu může přečíst myšlenky. " a začala jsem být ještě víc nervózní. Aaron měl něco v plánu a já absolutně netušila co. To jsem vždycky nesnášela. Asi jsem byla jediná žena, která neměla ráda překvapení.

" Tak se bavte. ", řekl Jaydon odměřeně a zmizel nad schody.
" Tak jdeme. ", řekla Leena a doslova mě vytlačila ven ze dveří.

Nastoupily jsme do auta a jeli jsme společně do Helsinek.

" Jestli to chápu správně, tak chceš, abychom ti pomohly s výběrem šatů na dnešní večer. ", ozvala se po chvíli Leena.
" Ano, přesně tak. ", přisvědčila jsem.
" Já si ale myslím, že to bude chtít víc, než jen perfektní šaty. "
" Taky si myslím. Musíš vypadat úžasně. ", dodala Hellä.
" Je to jen večeře. ", řekla jsem nechápavě a podívala jsem se pomocí zpětného zrcátka na Leenu, která seděla v autě za mnou. " Nebo ne? ", dodala jsem nervózně, když mi dlouho neodpovídala.
" Smíme ti jen říct, že to není obyčejná večeře. ", ozvala se Hellä.
" Přesně tak, víc ti říct nemůžeme. ", přisvědčila Leena.
" Proč mi nemůžete nic říct? Aaron vám to zakázal? "
" Ne tak doslova. Zaslechly jsme nechtěně jeho myšlenky. Neví o tom, že my to víme. Chce tě překvapit. Dnes večer. ", odpověděla Leena.
" Nesnáším překvapení a Aaron to ví. "
" Ale tohle se ti bude líbit. Je si tím jistý. ", odpověděla Hellä.
" A my taky. ", dodala Leena s úsměvem.

Došlo mi, že z nich víc nedostanu. Byla jsem trochu rozzlobená. Neměla jsem ráda tajnosti, zvláště pak, když všichni kolem mě, věděli, o co jde.

" Dobře. Vydržím to do večera. "
" Výborně. ", chválila mě Hellä.

Přijely jsme do centra a já se nechala navigovat od svých přítelkyň, kam by bylo nejlepší zajít a co je potřeba obstarat.
Obešly jsme asi dvacet obchodů, kde se prodávaly šaty, boty, kabelky a mnoho dalších doplňků nejrůznějších tvarů a barev. Ze všeho toho nakupování jsem už byla unavená a mírně podrážděná. Pokaždé, když mě Leena nebo Hellä zavedla do dalšího obchodu, se mě zmocňovala čím dál větší panika a něco hluboko ve mně, na mě křičelo: UTEČ! Zatnula jsem zuby a vydržela jsem to. V životě už jsem musela překonat daleko horší věci.

Nakonec jsme sehnaly nádherné černé šaty, které byly pouze na jedno rameno a výstřih měly vpředu mírně skosený. Od pasu dolů mi šaty těsně obepínaly boky a horní část stehen. Šaty byly dlouhé a končily těsně nad zemí, tedy jen v případě, že jsem k nim měla i boty, které byly na můj vkus, na až moc vysokém podpatku. Jak šaty, tak boty byly bez zbytečného zdobení, které jsme, jak mi prozradila Leena, chtěly použít ve vlasech, na krku a rukou.

Když jsme měly nakoupeno vše potřebné, můj tep se konečně zklidnil. Věci jsme naložily do auta a vydaly jsme se na cestu z města. Asi po deseti minutách jízdy, na mě doslova vykřikla Leena.

" Tady zastav! "
" Co … cože? ", zeptala jsem se zmateně.
" Zastav! ", zopakovala.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama