The Dark Valley - 13. kapitola 4/5

28. října 2011 v 9:21 | Verynkaaa |  The Dark Valley
" Co? ", zašeptala jsem nervózně Aaronovi.
" Jsi naprosto překrásná. ", řekl a stále si mě prohlížel.

Pak se podíval na dva číšníky, kteří se téměř zasekli na místě a ti okamžitě odešli.



" Děkuji, Hellä s Leenou mi dnes dali pořádně zabrat. "
" Tak pojď, lásko. ", řekl mile a číšník nás odvedl k našemu stolu.

Aaron objednal víno a číšník nám donesl jídelní lístek. Mezitím, co jsem si spíše prohlížela, než pročítala jídelní lístek, který byl celý ve finštině, Aaron si mě prohlížel. Po chvíli jsem ztratila naději, že něčemu porozumím a požádala jsem Aarona, aby objednal on.

Po rozhovoru s číšníkem, kterému jsem naprosto nerozumněla, jsem se rozhodla vypátrat, proč je dnešní den natolik vyjímečný, že jsem musela vydržet celodenní péči Helly a Leeny.

" Tak … ", řekla jsem a udělala jsem dramatickou pauzu. " Povíš mi konečně, proč si mě sem dnes pozval? "
" Ještě musíš chvilku počkat. ", řekl s úsměvem.

Věděla jsem, že Aaron má dnes něco v plánu, ale neměla jsem sebemenší tušení co. To způsobovalo, že se mi má odpolední nervozita okamžitě vrátila.

Číšník nám donesl naši objednávku a my jsme povečeřeli. Při jídle jsem si neodpustila několik letmých pohledů na Aarona. Stále jsme tak nějak nemohla uvěřit, že jí i lidskou potravu.

" Proč se na mě, tak díváš? ", zeptal se, když si na vidličku namotával další špagety.
" Jen si pořád ještě nemůžu zvyknout, že jíš. ", odpověděla jsem a cítila jsem, jak se mi červenají tváře.

Aaron se jen usmál.

" Asi budu muset jíst před tebou častěji. ", dodal po chvíli s úsměvem.
" Ne, to nemusíš. Myslím, kvůli mně nemusíš. "
" Lásko, nemusím se nijak přemáhat. Samozřejmě je to poněkud mdlá náhrada za mou běžnou stravu, ale mám i svá oblíbená jídla. "
" Dobře. ", řekla jsem, usmála jsem se na něho a vložila jsem si do úst další sousto.

Když jsme dojedli, Aaron opět přivolal číšníka a něco mu řekl. Když se číšník vrátil, nesl s sebou dezert, který vypadal skutečně úžasně. Aaron věděl, jak moc mám ráda sladké.

Dezert jsem si vychutnala a znovu jsem se přesvědčila, že to, co dobře vypadá, ještě lépe chutná. Když číšník, odnášel poslední nádobí ze stolu, přivolal lusknutím prstů dalšího číšníka, který nám přinesl dokonale vychlazené šampaňské.
Aaron vytáhl láhev z ledu a nalil nám oběma do sklenic.

" My něco slavíme? ", zeptala jsem se překvapeně.

Aaron mi podal sklenku a přiťukl o ní tou svou.

" Dnes jsou to přesně čtyři roky, co jsme se poznali. ", řekl a díval se na mě.

Byla jsem překvapená. Já sama jsem na naše výročí zapomněla, ale mohlo mě napadnout, že si Aaron bude pamatovat den, kdy jsme se poprvé setkali. Ani jsem nemohla uvěřit, že jsou to již čtyři roky. Připadalo mi to nemožné. Zřejmě právě kvůli tomu, že tři roky ze čtyř jsem strávila v kómatu.

" Ty sis vzpomněl? ", snažila jsem se zamaskovat, že jsem si sama nevzpomněla.
" Já ano. ", řekl Aaron s lehkým úsměvem.

Samozřejmě, že věděl, že jsem zapomněla. Nebylo jednoduché udržet před ním něco v tajnosti.

" Moc mě mrzí, že jsem zapomněla. ", omlouvala jsem se.
" Ne, lásko, to vůbec nevadí. ", utěšoval mě a vzal mě za ruku, kterou jsem měla položenou na stole.

Aaron vzal svou sklenku a navrhl přípitek.

" Na naši lásku. "

Vzala jsem do ruky svou sklenku a opravila jsem ho.

" Na naši věčnou lásku, a abychom spolu oslavili i sté výročí. "

Aaron se na mě usmál a poté jsme si společně připili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama