Téma týdne: Nejoblíbenější knižní postava

23. listopadu 2011 v 21:27 | Verynkaaa |  Knihy
Po dlouhé době jsem narazila na téma týdne, ke kterému mám co říct.

Jestli to ještě nevíte, jsem šílený knihomol. Miluju knížky, miluju dobré knížky. Za dobu, co čtu, jsem přečetla mnoho knih. Některé dobré a některé méně dobré, jak už to tak bývá a vyhranila jsem si svůj oblíbený žánr - dark fantasy smíchané s trochou detektivky a erotiky.
Mojí naprosto nejoblíbenější autorkou tohoto žánru je Laurell Keye Hamilton. Tato autorka může za vznik knižní série, která mě zcela uchvátila, pohltila, zatáhla do mého oblíbeného světa upírů, vlkodlaků, čarodějů, ale také krysodlaků, tygrodlaků, leopardodlaků, kněžek VooDoo, zombie, ghoulů, duchů apod. To je jen krátký výčet bytostí, které se objevují v průběhu celé knižní série Anity Blakeové. K mé smůle se do mojí mateřštiny přeložilo jen několik málo dílů a knihy jsou takřka k nesehnání. Nu což, ještě, že existují fanoušci, kteří se hrdě ujímají překladů anglických originálů. Možná se tak někdy dočkám i odhalení konce. Věřte mi, že ještě žádná kniha pro mě nebyla napínavá natolik, že jsem málem dostala hysterický záchvat, včetně svíjení se po zemi a mlácení kolem, ale tato série mě dostala do stavu velmi blízkého po zjištění, že se nejspíš nedozvím konec.
Ale abych se dostala k hlavnímu tématu tohoto článku...jak jste mohli odtušit, mou nejoblíbenější knižní postavou je Anita Blakeová - nekromantka a zákonná popravčí upírů pro stát Missouri. Anita si mě získala svým neotřelým humorem, který dokázal celý děj tak trochu odlehčit, i když zrovna někomu ustřelila nohu nebo ho probodla kůlem - v těch lepších momentech. Anita je ranařka a s žádnou příšerou se nemazlí (obrazně řečeno, neboť po několika prvních knihách začne Anita randit s vlkodlakem Richardem a upírem Jean-Claudem zároveň). Klidně vám vystřelí mozek z hlavy a pak si s klidným žaludkem zajde na krvavý steak. Ale abyste pochopili podstatu. Anita není masochista ani magor, jak by se podle předešlých řádků mohlo zdát. Pracuje ve firmě Oživovatelé Inc., pro kterou oživuje zombie. Oživuje zombie, které za života zemřely za podivných událostí, nebo byly svědky vražd a jiných událostí. Jak už jsem zmínila, Anita je nekromantka, což je důvod, proč dokáže oživovat zombie. Toto však není její jediné povolání. Dále pracuje jako zákonná popravčí upírů pro "místní oddělení pro supernaturální trestné činy" čili M.O.S.T., se kterými řeší vraždy, které spáchaly nadpřirozené bytosti.
Nemám ráda násilí, zbraně a "nechuťárny", ale k Anitě tyhle věci prostě patří. Ačkoliv je drobná a malého vzrůstu, zbraň nosí pořád. Noži počínaje, samopaly konče. Vzhledem k její pověsti mezi příšerami, nikdy nechodí spát bez zbraně. Bez detailních popisů mrtvol a mozků rozstříknutých po zdech bych se možná obešla, ale už by to nebylo ono. Anita je mým vzorem, dokážu se do ní vcítit a dokážu pochopit její obavy a jednání. Je drsná, nekompromisní, stojí si za svým a příšery chtějí jen dvě věci - zabít ji nebo se od ní držet co nejdál. Počet těch prvních (bohužel pro Anitu, bohudík pro čtenáře) převažuje.
Možná si říkáte "A kde je ta erotika?". V zhruba prvních pěti knihách se jí moc nenabažíte, zato potom :D Přiznám se, že teď čtu knihy asi po roce znovu a jsem zatím u šesté, takže si nedokážu vybavit, jak přesně to v té erotické sféře bylo, ale vím, že někdy jí bylo až moc a nestačila jsem se divit, co všechno lze s nejen lidským tělem provádět :D Nebudu to tady detailně rozebírat, protože by mě tu mohli obvinit z pohoršování mládeže :D
Na konec článku pro vás přidávám několik úryvků z těchto knih, abych vás nějak navnadila :) Vážně doufám, že vás můj článek neodradil, protože tyhle knihy jsou to nejlepší, co jsem kdy četla a laťku u mě nasadily hódně vysoko, což znamená, že jsem teď při vybírání knih hodně náročná a máloco se mi zamlouvá. Úžasný, skvělý, perfektní. Co víc dodat :)


"Já s upíry nechodím, já je zabíjím."
Anita Blake



...Když před dvěma lety někoho obtěžoval upír, tak jsem prostě šla a vrazila tomu prasákovi kůl do srdce. Teď musím mít soudní povolení k popravě. Bez něj by mě čekalo obvinění z vraždy, kdyby mě chytili. Stýská se mi po starých dobrých časech...


...Hodila jsem obálku na stůl a sedla si. "O co ti jde, Berte?"
Jeho úsměv se ještě rozšířil. Obvykle úsměvem neplýtval na nikoho jiného než na klienty. Určitě jím neplýtval na mě. "Viděla jsi ty fotky?"
"Jo, a co má být?"
"Dokázala bys je probudit z mrtvých?"
Zamračila jsem se na něj a usrkla kávu. "Jak jsou staré?"
"Nepoznáš to z těch obrázků?"
"Osobně bych ti to dokázala říct, ale jenom z fotek ne. Odpověz mi na otázku."
"Asi dvě stě let."
Koukala jsem na něj. "Většina oživovatelů nedokáže takhle starou zombii probudit bez lidské oběti."
"Ale ty ano," řekl.
"Jo. Na těch fotkách jsem neviděla žádné náhrobní kameny. Máme nějaká jména?"
"Proč?"
Zavrtěla jsem hlavou. Je mým šéfem už pátý rok. Rozjížděl společnost sám s Mannym, ale o probouzení mrtvých nevěděl ani prd. "Jak se dokážeš tolik let ochomýtat okolo bandy lidí, kteří probouzejí mrtvé, a o tom, co děláme, se dozvědět tak málo?"
Jeho úsměv trochu povadl a třpyt z očí se mu začal vytrácet. "Na co potřebuješ jména?"
"Jména se používají k tomu, abys zombii povolal z hrobu."
"A beze jména ji probudit nedokážeš?"
"Teoreticky vzato ne," odpověděla jsem.
"Ale ty to dokážeš," prohlásil. Jeho jistota se mi nelíbila.
"Jo, dokážu. John by to pravděpodobně taky dokázal."
Zavrtěl hlavou. "Oni Johna nechtějí."
Dopila jsem kafe. "Kdo jsou oni?"
"Beadle, Beadle, Stirling a Lowenstein."
"Nějaká právnická firma," řekla jsem.
Přikývl.
"Tak dost hraní, Berte. Řekni mi jasně, co se tady sakra děje."
"Beadle, Beadle, Stirling a Lowenstein mají nějaké klienty, kteří v horách nedaleko Bransonu budují superpřepychové letovisko. Naprosto exkluzivní rekreace. Místo, kam by se bohaté hvězdy country, které v okolí nevlastní dům, mohly ukrýt před zástupy fanoušků. Jde o miliony dolarů."
"A co s tím má ten starý hřbitov společného?"
"O půdu, na níž stavějí, se přely dvě rodiny. Soudy rozhodly, že půdu vlastní Kellyové, a ti za ni dostali velikou spoustu peněz. Rodina Bouvierů tvrdila, že země patří jim a že důkazem toho je, že na ní je jejich rodinné pohřebiště. Ale nikdo hřbitov nedokázal najít."
Aha. "Teď ho našli," upozornila jsem ho.
"Našli nějaký starý hřbitov, ale ne nezbytně rodinné pohřebiště Bouvierů."
"Takže chtějí mrtvé probudit a zeptat se jich, kdo jsou?"
"Přesně tak."
Pokrčila jsem rameny. "Mohla bych probudit pár mrtvých z těch rakví. Zeptat se jich, kdo jsou. Co se stane, pokud jejich příjmení bude Bouvier?"
"Budou si muset tu půdu koupit podruhé. Jsou přesvědčeni, že některá mrtvá těla Bouvierovi jsou. Proto chtějí probudit všechny mrtvé."
Zvedla jsem obočí. "To si děláš legraci."
Zavrtěl hlavou a vypadal spokojeně. "Můžeš to udělat?"
"To nevím. Dej mi ještě ty fotky." Postavila jsem hrnek na stůl a vzala si fotografie. "Berte, oni to všemi možnými způsoby poškodili. Kvůli buldozerům je to hromadný hrob. Ty kosti jsou všechny pomíchané. Slyšela jsem jenom o jediném případě, kdy probudili zombii z masového hrobu. Ale oni vyvolávali konkrétního člověka. Měli jeho jméno." Zavrtěla jsem hlavou. "Beze jmen to možná nepůjde."
"Byla bys ochotná to zkusit?"
Rozložila jsem obrázky po stole a pečlivě si je prohlížela. Horní polovina lebky se překotila a vypadala jako nějaká nádoba. Vedle ní ležely dvě prstní kůstky přichycené v nějaké vyschlé hmotě, která kdysi musela být lidskou tkání. Kosti, všude samé kosti, ale žádné jméno, jímž by se daly oslovit.
Dokážu to? To naprosto upřímně nevím. A jsem ochotná to zkusit? Jo, to jsem.
"Jsem ochotná se o to pokusit."
"Nádhera."
"Probouzet jich pár každou noc by trvalo týdny, i kdyby se mi to podařilo. S Johnovou pomocí by to mohlo jít rychleji."
"Takový odklad by je přišel na několik milionů," řekl Bert.
"Jiný způsob, jak to udělat, neexistuje."
"Probudila jsi celý hřbitov Davidsonů včetně prapradědečka. Toho jsi ani budit neměla. Mohla bys jich probudit víc najednou."
Zavrtěla jsem hlavou. "To byla náhoda. Předváděla jsem se. Chtěli probudit tři členy rodiny. Myslela jsem, že jim ušetřím peníze, když to provedu naráz."
"Probudila jsi deset rodinných příslušníků, Anito. A oni chtěli jenom tři."
"No a?"
"No a dokážeš probudit za jednu noc celý hřbitov?"
"Ty ses zbláznil," řekla jsem.
"Dokázala bys to?"
Otevřela jsem pusu, abych to odmítla, ale pak jsem ji zavřela. Jednou jsem probudila celý hřbitov najednou. Všichni nebyli staří dvě stě let, ale někteří byli starší, skoro tři sta. A já je všechny probudila. Musela jsem ovšem načerpat sílu ze dvou lidských obětí. To, jak jsem skončila se dvěma lidmi umírajícími v kruhu energie, by byl dlouhý příběh. Byla to sebeobrana, ale v magii na tom nezáleží. Smrt je smrt...


...To nutkání bylo tak silné, že jsem si musela ruce strčit do kapes saka. Nesmím ty studenty ničím šokovat. Richard na mě někdy takhle působí. Tak fajn, většinu času, kdy není chlupatý a neolizuje si z prstů krev. Už jsem vám říkala, že je vlkodlak? ... Přitiskla jsem obličej k jeho dlani a přejela mu rty po prstech. To abych před dětičkami zachovala klid. Ozvalo se pár překvapených výkřiků a nervózních výbuchů smíchu.
"Hned se vrátím, kluci." Další "ó", "á", hlasitější smích a "držte se, pane Zeemane". Richard mě nasměroval ke dveřím a já stále ještě s rukama v kapsách šla. Normálně bych řekla, že se nebudu ztrapňovat před bandou osmáků, ale poslední dobou se až tak úplně neovládám.
Richard mě opuštěnou chodbou odvedl kousek od třídy. Opřel se o stěnu plnou skříněk a díval se na mě dolů. Chlapecký úsměv byl ten tam. Z výrazu v jeho tmavých očích mi běhal mráz po zádech. Přejela jsem rukou po jeho kravatě a přihladila mu ji ke košili.
"Smím tě políbit, nebo to dětičky pohorší?" Při té otázce jsem se na něj nedívala. Nechtěla jsem, aby si všiml nepokryté touhy v mých očích. Už tak mi nebylo příjemné vědomí, že ji cítí. Před vlkodlakem vášeň neskryjete. Vyčenichá ji.
"Já to risknu." Hlas měl něžný a tichý s tím vášnivým podtónem, z něhož se mi svíral žaludek.
Cítila jsem, jak se ke mně sklání. Zvedla jsem obličej k jeho. Jak má měkké rty. Přitiskla jsem se k němu celým tělem a opřela se mu dlaněmi o hruď. Cítila jsem, jak mu tvrdnou bradavky. Sjela jsem mu rukama k pasu a hladila látku jeho košile. Nejradši bych mu ji vytáhla z kalhot a hladila rukama jeho nahou kůži. Nemohla jsem popadnout dech a trochu jsem od něho poodstoupila.
Byl to můj nápad, že se před svatbou nebudeme milovat. Můj nápad. Ale je to tak zatraceně těžké. Čím déle spolu chodíme, tím je to těžší.
"Proboha, Richarde." Zavrtěla jsem hlavou. "Je to čím dál tvrdší."
Richardův úsměv vůbec nevypadal nevinně ani skautsky. "To jo."
Tvář mi zalilo horko. "Tak jsem to nemyslela."...


...Vířivé, závratné zahřmění moci. Už jsem byla u toho, když se Jean-Claude postavil jinému upírovi, ale nikdy to nebylo takové. Vítr, který se hnal od nich, mi rozevlál vlasy.
Jean-Claudovi teď hubnul obličej před očima a jeho bílá pleť zářila jako leštěný alabastr. V očích měl modré plameny, které splývaly se safírovým ohněm, pulzujícím v jeho žilách. Kosti mu zlatě zářily. Jeho lidství se rozplývalo, a to ještě není všecko. Prohraje.
Pokud oni předtím neporuší příměří.
Kissa stála dál na stráži přede dveřmi. Tmavý obličej měla netečný. Nijak mi nepomůže. Ty dvě shnilotiny pořád ještě lezly po Jasonovi. Ivy s Brucem zůstávali opodál. Bruce vypadal vyděšeně, Ivy vzrušeně. Sledovala upíří vládce s pootevřenými ústy a spodní ret měla samým soustředěním nebo vzrušením vtažený mezi zuby.
Dokážu vydržet její pohled, a to ji trápí - a pořádně.
Přešla jsem za Jean-Claudem k protější stěně. Když jsem ho míjela, vyšlehl ke mně výboj energie a objal mě jako paže. Kráčela jsem dál a paže se stáhly. Tam, kde se mě dotkly, se mi ale chvěla kůže. Pokud to nezarazím, dostane se hovno už brzy do větráku....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 23. listopadu 2011 v 21:44 | Reagovat

To bych si chtěla přečíst. Podívám se k nám do knihovny. :-)

2 Verynkaaa Verynkaaa | E-mail | Web | 23. listopadu 2011 v 21:48 | Reagovat

[1]: Přeju hodně štěstí, jak jsem říkala, tyhle knihy se nedají nikde sehnat, jak ke koupi, tak k půjčení, ale třeba budeš mít štěstí :)

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. listopadu 2011 v 21:58 | Reagovat

Krysodlaci?? Tygrodlaci?!? Inu proč ne :D
Ač mi upíři apod. lezou krkem díky rádobyupírům edwardovského typu, tahleta drsnější Buffy vypadá docela zajímavě, stejně tak tvůj článek :)

4 Soňa Soňa | Web | 29. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

Hezký blog máš.

5 cheap muslim wedding dresses cheap muslim wedding dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 4:50 | Reagovat

So much Excellent information on here. I found it on Bing
http://www.movedress.com/informal-wedding-dress-wedding-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama