The Dark Valley - 15. kapitola 1/2

13. listopadu 2011 v 7:55 | Verynkaaa |  The Dark Valley
15. První kroky

" Jakým autem pojedeme? ", zeptala jsem se.
" Nepojedeme autem. ", řekl a na záda si navlékl velký cestovní batoh s našimi věcmi, zvedl mě do náruče a rozeběhl se kvapem k nedalekým lesům.

Pochopila jsem, proč jsme nejeli autem. Aaron dokázal běžet rychleji, než by jelo kterékoliv auto. Držela jsem se ho vší silou kolem krku a sledovala jsem, jak míjíme okolní krajinu. Moc jsem toho neviděla, vzhledem k tomu, že byla hluboká a temná noc, ale Aaronovi tma nijak nebránila v rychlém postupu.

Běželi jsme celkem dlouho. Myslím, že několik hodin, ale byly to nejdelší hodiny v mém životě. Aaron se zastavil a postavil mě zpět na nohy. Pozorovala jsem ho. Dýchal naprosto klidně, normálně, jako kdybychom se jen tak procházeli noční krajinou. Ve skutečnosti jsme překonali stovky kilometrů.

" Co se děje? Proč jsme se zastavili? ", zeptala jsem se po chvíli.
" Jsme za hranicemi. "
" Kde vlastně jsme? ", zeptala jsem se a snažila se alespoň podle něčeho identifikovat okolí.
" V Rusku. "

Překvapeně jsem se na něj podívala a nadzvedla jedno obočí.

" Aha. A co budeme dělat teď? "
" Teď se musíme dostat na letiště a odletět pryč. Co nejdál. "
" Kam? "
" Kamkoliv odsud. ", řekl, opět mě zvedl do náruče a běželi jsme dál.

Tentokrát jsme neběželi tak dlouho, ale stále dost na to, abychom se přesunuli na ruské letiště v Petrohradě. Zastavili jsme nedaleko letiště, kde mě Aaron opět postavil na zem a dál jsme pokračovali rychlou chůzí, jelikož kolem bylo poměrně dost lidí.
Procházeli jsme kolem obrovského parkoviště, kde se to jen hemžilo auty a lidmi s kufry, spěchajícími ke gigantické budově Petrohradského letiště. Budova byla celá bílá s mnoha skleněnými okny místo zdí a zdobil ji nápis Аэропорт Пулково .

" Jsme na letišti. ", konstatoval Aaron a vedl mě do budovy.

Do budovy jsme byli doslova vtaženi davem, a když se nám podařilo vymanit se z proudu cizinců linoucích se všemi směry, zastavili jsme se před cedulí s odlety. Aaron pečlivě studoval řádek po řádku, pak mě vzal za ruku a táhl mě za sebou.

" Už víš, kam poletíme? ", zeptala jsem se mezi dvěma hlubokými nádechy a dál jsem cupitala za ním.

" New York. ", řekl jen a zabočil tak prudce, že mi podklouzla noha, ale neupadla jsem.

" Promiň. ", omluvil se, viditelně zpomalil a vzal mě kolem pasu. " Stejně to letí až za hodinu. ", dodal a políbil mě na čelo.

" Myslíš, že ještě budou volné letenky? ", zeptala jsem se.
" Doufejme. ", řekl a povzdychl si. " Jinak bychom museli do Afriky. ", dodal a udělal mírně znechucenou grimasu.

" Tam by se mi nelíbilo. ", řekla jsem a napodobila jsem Aaronův výraz.

" Mě taky ne. ", přisvědčil a nadzvedl koutek úst do lehkého úsměvu.

K našemu štěstí jsme sehnali letenky do New Yorku a zbývala nám stále ještě téměř hodina času. Oproti Thomovi jsme měli několika hodinový náskok a tu výhodu, že je na rozdíl od nás zcela závislý na dopravních prostředcích, a i kdyby běžel sebevětší rychlostí, nikdy nepoběží rychleji, než obyčejný smrtelník. Toto vědomí mě lehce hřálo u srdce a dávalo mi jiskřičku naděje, že by se nám možná mohlo podařit dokončit přeměnu, než nás Thom vypátrá.

Vzhledem k tomu, kde jsme se momentálně s Aaronem nacházeli, se nám nepodařilo najít lepší místo na přeměnu, než místní toalety. Aaronovi se podařilo zablokovat vstupní dveře, abychom nebyli při přeměně rušeni, ale i přesto jsme se ještě pro jistotu ukryli do jedné z kabin, které byly naštěstí poměrně dost prostorné. Jelikož mi límec roláku překážel, svlékla jsem ho a stála jsem tam jen v podprsence a džínech. Naskočila mi husí kůže.

" Je ti zima? ", zeptal se.
" Mám strach. ", řekla jsem a podívala jsem se mu do očí.
" Rozmyslela sis to? "
" Ne! To ne, já jen… ", nedokončila jsem větu a zhluboka jsem vydechla.
" Je normální, že máš strach. "
" Já vím. ", řekla jsem, podívala jsem se mu do očí a pak jsem ho pevně objala.

Po chvíli jsem se od něj odtáhla, podívala jsem se na něj a přikývla jsem.

" Myslím, že můžeme začít. "

Přikývl a jednou rukou mě objal kolem pasu. Přitáhl si mě k sobě a odhrnul mi vlasy z krku. Naklonila jsem hlavu ke straně a Aaron mi druhou rukou podepřel hlavu. Pak se zakousl. Cítila jsem obrovskou štiplavou bolest, která se mi šířila do hlavy. Nekřičela jsem, jen jsem zatnula zuby, načež jsem zjistila, že mi to způsobuje ještě větší bolest. Povolila jsem a uvolnila jsem se a čekala, až Aaron skončí.
Cítila jsem, jak se mi všechna krev hrne ven z těla. Kolena se mi podlomily, ale nepadala jsem, Aaron mě držel. Slabá jsem se cítila jen chvíli. Má síla se mi nárazem vrátila zpět takovou silou, až se mi z hrdla ozvalo zalapání po dechu.
Aaron přestal pít a odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. Na jeho špičácích a rtech zůstala krev a v koutku úst mu ulpěla jedna větší kapka, která pomalu stékala směrem k jeho bradě. Fascinovaně jsem ji pozorovala.

" Jak se cítíš? ", zeptal se.
" Výborně. ", odpověděla jsem a byla jsem překvapena, jak zastřený hlas jsem měla.

Odkašlala jsem si a usmála jsem se na něj. Pozornost mi opět na okamžik sklouzla ke stékající krvi na jeho obličeji.

" Můžeš jít? Necítíš se slabá? ", zeptal se.
"Aarone, ", řekla jsem a do dlaní jsem vzala jeho obličej. Teď jsem měla krev na rukou. " je mi skvěle. ", přesvědčila jsem ho a usmála jsem se na něj.
" Dobře. ", řekl a také se na mě usmál.
" Dáš mi pusu? ", zeptala jsem se.
" Jasně, jen chviličku… ", řekl a odemkl dveře od kabinky.

Zarazila jsem ho. Nechápavě se na mě podíval.

" Jen si opláchnu obličej. ", řekl, ale stál na místě.
" Ne, mě to nevadí. ", přesvědčovala jsem ho a vtiskla jsem mu polibek.

Opět jsem se mu podívala na ústa potřísněná mou krví. Krve už nebylo moc, měl ji rozmazanou po celých ústech a cítila jsem ji i na svých rtech. Přistihla jsem se, že na Aarona přímo zírám. Nadechla jsem se a ucítila jsem zvláštní vůni. Lehkou, ale svůdnou vůni. Nebyla mi povědomá. Snažila jsem se zjistit její původ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám tento článek?

Ano 60.5% (75)
Ne 39.5% (49)

Komentáře

1 Lucilla Leppänen Lucilla Leppänen | Web | 14. listopadu 2011 v 19:26 | Reagovat

Ahoj promin že tě otravuju s tímhle ,ale nenašla sem tady  žadnou rubriku reklamy nebo tak něco ...myslíš že bys mohla hlasovat tady pro mě ? ( http://edguytasiarenaissance.blog.cz/1111/finale-sont#komentare  ;) pro Angel of Babylon .. děkuju a ještě jednou se omlovam že otravuju :-)

2 londykk londykk | Web | 15. listopadu 2011 v 19:19 | Reagovat

máš u mě diplomek za bleskovku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama